Páteční večer – Josef Kodíček a Svobodná Evropa
Ojedinělou příležitost poslechnout si vzácnou nahrávku hry Ferdinanda Peroutky natočenou počátkem padesátých let dvacátého století v Československém oddělení Rádia Svobodná Evropa, nabídne Český rozhlas 3 – Vltava svým posluchačům v pátek 10. června. Od 20.00 vysíláme komponovaný pořad věnovaný režisérovi, dramaturgovi a novináři Josefu Kodíčkovi, který v exilu po roce 1948 působil v exilových časopisech a v nově založeném československé redakci Rádia Svobodný Evropa točil rozhlasové hry.
Josef Kodíček (1892-1954) byl významným představitelem české meziválečné kultury, patřil i do kruhu legendárních Pátečníků, přesto se z našeho vědomí vytrácí. Možná proto, že v čase, kdy „byla v módě“ avantgarda, nedal se strhnout proudem a setrval na svých estetických i ideových zásadách. Esteticky mu bylo bližší klasické měšťanské divadlo a kamenné scény. Levicovost avantgardy mu pak byla naprosto cizí.
V divadelní tvorbě vyznával stavbu a řád, což ho sbližovalo s režisérem Karlem Hugo Hilarem. Začínal jako divadelní kritik v časopisu Tribuna, krátce pobyl jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Vinohradech, kde například režíroval první uvedení Čapkova Loupežníka či Langerova Obrácení Ferdyše Pištory. Publikoval ve většině významných periodikách doby: Scéně, Přítomnosti, Lidových novinách nebo Českém slově. Psal divadelní hry (Zůstane to mezi námi) a filmové scénáře. Spolu s Michalem Marešem je autorem scénáře k prvnímu českému mluvenému filmu Když struny lkají (1930). Po odchodu z divadla si sám stoupl za filmovou kameru a převedl na plátno Loupežníka i Obrácení Ferdyše Pištory.
Do jeho života zasáhly dva totalitní režimy, před nimiž se uchýlil do exilu. V letech druhé světové války pobýval v Londýně, kde se stal vedoucím rozhlasového vysílání BBC pro Československo. Po roce 1945 se již do Československa trvale nevrátil, působil dále v Londýně a podílel se na vzniku a provozu rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově, kde v roce 1954 ve věku zemřel.
Právě zde založil ve vysílání tradici „Hry týdne“. S omezenými možnostmi personálními se mu zde podařilo natočit světovou premiéru hry Ferdinanda Peroutky Šťastlivec Sulla, která byla sice v roce 1948 nastudována souborem pražského Národního divadla, ale vlivem nástupu komunistů k moci nebyla nikdy uvedena. Ve vlastní dramaturgické úpravě a režii si Kodíček zahrál i titulní roli. Z dalších herců posluchači jistě poznají nezaměnitelný hlas komika Járy Kohouta, který v inscenaci ztvárnil roli holiče Fufidia.
Unikátní nahrávku Šťastlivce Sully jsme získali z Hooverova institutu ve Stanfordu v Kalifornii, kde je uložen archiv Svobodné Evropy. Zde ji při svém studiu pozůstalosti Ferdinanda Peroutky objevil redaktor Českého rozhlasu 6 Jan Bednář. V pátečním komponovaném večeru, který stanice Vltava vysílá 10. června od 20.00 hodin uslyšíte nejprve Portrét Josefa Kodíčka, který připravil s Pavlem Hlavatým redaktor Českého rozhlasu 6 Jan Sedmidubský. Kolem 21.hodiny zazní první slova ze vzácného snímku inscenace Peroutkovy hry Šťastlivec Sulla. Páteční večer podle námětu a v dramaturgii Hynka Pekárka vysíláme v koprodukci s Českým rozhlasem 6 k výročí 60. let od zahájení vysílání Československého oddělení Rádia Svobodná Evropa.
Hru Ferdinanda Peroutky Šťastlivec Sulla po odvysílání pátečního večera najdete k poslechu od 13. do 17. června na stránce Hry a literatura ve streamu.
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Tichý blázen Ota Pavel aneb Život je krásný i krátký
-
Povídky Petra Borkovce, J. A. Pitínského, Dana Beka, Marie Škrdlíkové a dalších českých prozaiků
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.