Pastýř a jeho stádo. T.G.M. mezi muzeem a politikou

T. G. Masaryk
T. G. Masaryk

První univerzitní profesor v čele našeho moderního státu. Státu, který sám založil a vyjednal během své exilové mise. S Martinem Gromanem budou o T.G.M. a o jeho vlivu na dnešní českou společnost debatovat Michal Stehlík, náměstek ředitele Národního muzea, a Luboš Velek, ředitel Masarykova ústavu a Archivu AV ČR.

Masaryk vyčníval. Od dětství do konce. Když přišel na pražskou univerzitu, učil jinak než ostatní profesoři. Ke svým studentům si především hledal cestu, vedl s nimi diskuse, polemizoval. A oni ho za to milovali. Ne nadarmo se vžilo jejich označení Masaryka jako pastýře. Oni jsou jeho stádo a on je vede.

Jak připomíná historik Luboš Velek, Masaryk si toto označení osvojil, což ale nebylo právě ideální pro jeho politickou činnost. „Masaryk jako politik před rokem 1914, to je tragedie,“ říká ředitel Masarykova ústavu a archivu AV ČR. Jak s profesory na univerzitě, tak s českými politiky, tak s velkou částí veřejnosti se dostává stále do konfliktů. Karla Kramáře v dopisech například oslovuje jako „dítě, což úspěšného a ambiciozního politika jistě netěšilo. Kolegy na univerzitě zhusta označuje jako hlupáky a také toto stojí za faktem, že mu profesoři, i navzdory Vídni, odmítají patnáct let udělit plnou profesuru.

Michal Stehlík a Luboš Velek

Jak v roce 1940 v exilu řekne Edvard Beneš, Masaryk to je celoživotní „boj, boj a zase boj.“ Ať už jde o spor o rukopisy, hilsneriádu nebo Masarykovo vystoupení při obhajobě odsouzených jihoslovanských politiků atd. Získává si tím nejen dlouhou řadu domácích oponentů, ale také dost zahraničních přátel a podporovatelů. A jak připomíná autor nedávné masarykovské výstavy v Národním muzeu Michal Stehlík, toto TGM zužitkuje v době první světové války při svých jednáních o budoucnosti československého státu.
A pak už přichází Masaryk prezident - a opět ožívá pastýř a jeho stádo. Ti, kteří ho ještě nedávno špinili a vylučovali z národa, teď tatíčkují a oslavují toho muže v bílé uniformě na koni div že ne jako dříve císaře. To už ale není příběh rebela a bojovníka, ale příběh idolu, ikony a modly.

100 let bez Mariánského sloupu: Ta socha byla politickou potupou

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1900

O historii pražského Mariánského sloupu a o sporech kolem snah o jeho obnovu budou s Martinem Groman debatují historici umění Vít Vlnas a Jan Dienstbier.

„Výkon, který se mu ale s republikou povedl, je ohromný. Identifikace občanů ke svému státu, přes všechny trable, byla nevídaná, a to je myslím velký výkon první republiky a také tohoto už ikonického Masaryka,“ dodává Michal Stehlík.

Právě ředitel Masarykova ústavu a archivu AV ČR Luboš Velek a náměstek ředitele Národního muzea Michal Stehlík budou hosty Martina Gromana v těchto masarykovských Reflexích. Jejich hovor doprovázejí vzpomínky pamětníků z nahrávek našeho rozhlasového archivu.