Otočit se, něco zahlédnout a jít dál. Markéta Othová nejraději fotí nejobyčejnější obyčejnost, teď ji vystavuje Národní galerie

13. květen 2022

Ráda by malovala jako Dalibor David, psala jako Petra Hůlová, a kdyby si mohla vybrat film, který by ji dokonale zastoupil, byl by to snímek Jima Jarmusche Podivnější než ráj. Svou retrospektivní výstavu Již brzy fotografka Markéta Othová pojmenovala podle často užívaného reklamního sloganu, její fotografie jsou přitom opakem komerce: nekřičí, zachycují detaily každodenního života. O fotce, ale i o malování anebo knihách mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Oba rodiče se věnovali výtvarnému umění, a tak kreslení a malování bylo pro malou Markétu tou nejpřirozenější aktivitou. Na střední umělecké škole pak jednoho dne dostala fotografický úkol.

Markéta Othová: Již brzy

„Když jsem s máminým foťákem v ruce vyšla na zahradu, zjistila jsem, že focení není trýznivé. Záleželo jen na tom, co se rozhodnu fotit. Byla to taková úleva, že jsem si řekla, že u toho zůstanu,“ vypráví. Na UMPRUM později studovala v ateliérech filmové a televizní grafiky a ilustrace. Knižní úprava ji dodnes živí, knihy miluje, čte a doplňuje si jejich edice. Souběžně s tím ale stále fotí a za své fotografie také získala ceny: před dvaceti lety „mladou“ Cenu Jindřicha Chalupeckého, loni Cenu Michala Ranného, již umělcům, kteří zásadním způsobem obohatili českou vizuální kulturu, uděluje Moravská galerie v Brně.

Z kinofilmu velký formát? Ale kdeže!

Přesto o sobě říká, že fotit neumí. Řadu technických záludností spojených s pořizováním fotek prý objevovala až za pochodu – například to, že z kinofilmu se běžně nedají nazvětšovat tak velké formáty, jak si v devadesátých letech přála.

Markéta Othová: Již brzy

Jenomže to nakonec šlo, a právě její nepoučené nadšení bylo klíčem k úspěchu. „Kdybych fotografii studovala, věděla bych to a do ničeho takového se nepouštěla. Ale já si přála udělat fotku, kolem které by člověk jen tak prošel, otočil se, něco zahlédl a zase šel dál. Zkoušela jsem i poloviční formát, ale ten mi vadil, protože to pořád vypadalo jako velká fotka. Kdežto nadměrný formát už fotkou být přestal,“ vysvětluje.

Jestliže devadesátá léta jsou u jména Markéty Othové spojená s černou a bílou, v první polovině nultých let se obrátila k barvě a také k menším formátům. Jak ve Vizitce řekla, změna souvisela s archivací, grafickou prací a používáním barevného scanneru. A také se společnou výstavou s malířem Ivanem Voseckým. O něm, stejně jako o nástrahách a radostech práce ve dvojici, o vzácném přátelství s Adrienou Šimotovou a také o fotografování tatínkových skleněných objektů, mluvila v rozhovoru detailně.

Markéta Othová: Již brzy

Aktuální fotografickou tvorbu Markéty Othové – tedy barevné fotografie ve formátu 106x160 cm v kontextu jejích minulých výstav – je možné vidět v Národní galerii do konce října. Zvětšené krabičky od léků, starý kávovar zabraný tak, že lze téměř nahlédnout do jeho útrob, detaily rostlin a nehybný vlčí mák a chrpy na poli – všechny tyhle výjevy dokáže Markéta Othová zachytit tak, jako kdyby se v jejich bezprostřední blízkosti mělo každou chvíli něco zásadního stát. „Vodítkem k jejich výběru byla ta nejobyčejnější obyčejnost v kombinaci s výhledem z Veletržního paláce,“ říká. Jejím cílem bylo vystavit fotky v co nejčistším, nezastavěném prostoru, a když zjistila, že sloupy v ochozu v 5. patře svými rozměry odpovídají fotkám, rozhodla se, že je nainstaluje přímo na ně. Kurátorsky výstavu připravila Adéla Janíčková, architektem druhé části výstavy, retrospektivní procházky galeriemi o velikosti domečků pro panenky, je pak Dominik Lang. O grafickou úpravu výstavy a katalogu, který vyjde na konci května, se postarala Adéla Svobodová.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.