Otevřené umělecké centrum. Vlastní dům Vjenceslava Richtera v Záhřebu vždy sloužil k pořádání výstav a setkávání avantgardy
V roce 1958 exceloval Vjenceslav Richter architekturou progresivního modernistického pavilónu bývalé Jugoslávie na světové výstavě EXPO v Bruselu. Jeho lehká ocelová konstrukce a rozsáhlé prosklené plochy tehdy definovaly nejnovější architektonické postupy. Architektura jugoslávského pavilónu tak patřila mezi vůbec nejpokrokovější, které byly na světové výstavě v Bruselu prezentovány. Sám Richter byl již v té době jedním z nejdůležitějších současných jugoslávských výtvarníků.
V roce 1949 Richter dokončil svá studia na Technické univerzitě v Záhřebu. Už v roce 1950 patřil k zakladatelům skupiny Exat 51, mezi kterými byli také architekti Bernardo Bernardi, Zdravko Bregovac nebo Božidar Rašica, ale také výtvarníci Ivan Picelj a Vlado Kristl či Alexander Srnec. Od té doby se zabýval rozmanitými polohami architektury, urbanismu, užitého i výtvarného umění. Navrhl instalace úspěšných výstavních pavilónů nejenom v Bruselu, ale také v Turíně a Miláně. V roce 1955 zorganizoval první ročník Záhřebského trienále, ve kterém propojil umění, design a architekturu.
V šedesátých letech se Richter začal více věnovat především výtvarnému umění. Vytvářel kinetické a optické sochy z moderních průmyslových materiálů a svá díla vystavoval téměř po celém světě v prestižních muzeích ve Spojených státech amerických, Itálii i ve Švýcarsku. V této době si také začal zvelebovat vlastní dům, který postavil v roce 1958 na parcele v ulici Vrhovec v Záhřebu. Tu dostal od státu za svou účast v protinacistickém odboji za druhé světové války. Společně se svojí ženou Nadou Kareš-Richter vytvořil ze svého domu otevřené umělecké centrum. Pořádal zde výstavy, diskuse a setkání tehdejší avantgardy. Žil zde až do své smrti v roce 2002 a po celou dobu dům a přilehlou zahradu upravoval a dekoroval svými výtvarnými díly.
Přál si, aby se dům stal centrem umění. To se také stalo pod záštitou Muzea současného umění v Záhřebu, které objekt zpřístupnilo veřejnosti. Zatímco v přízemí se nachází umělecká galerie, první patro domu je prezentováno v původní podobě privátního prostoru Richtera a jeho ženy. Skandinávský styl interiéru podtrhuje modernistický nábytek či originální palubkové opláštění stropního podhledu. Za zmínku též stojí konstruktivistické objekty v zahradě. Nejzajímavějším z nich je pravděpodobně barevná kostka, která skrývá amatérskou meteorologickou stanici. Richter jí postavil na okraji své zahrady v roce 1998.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
George Farquhar: Galantní lest. Hvězdně obsazená komedie o dvou zchudlých londýnských kavalírech
-
Martin Františák: Mlčení. Příběh chátrajícího statku, který ovládá nejstarší člen rodu
-
Patricia Highsmithová: Tom Ripley. Nenávidí zločin, pokud ho k němu jeho ctižádost nedonutí
-
Václav Kahuda: Proudy. Ponořte se do spodních vod života a jeho literatury v Četbě s hvězdičkou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka






