Obrácená pyramida. Dědictví předkolumbovské středoamerické architektury ožilo v díle Agustína Hernándeze Navarra
Mezi mistry mexického modernistického hnutí patří také architekt Agustín Hernández Navarro, jehož dílo zůstává stále ve stínu mnohem slavnějších představitelů mexické architektury jako byli Luis Barragán nebo Ricardo Legorreta. Hernándezova tvorba je ale zcela odlišná a hlásí se k neortodoxnímu pojetí brutalistické architektury.
Svou kariéru zahájil Hernandéz po dokončení studií na Národní autonomní univerzitě v Mexiku v roce 1954. Než začal projektovat vlastní domy, intenzívně se zajímal o historii architektury, jež nějakou dobu také vyučoval. Velmi na něj zapůsobila předkolumbovská mexická architektura, její geometrie a monumentální vzhled, podobné kvality, které vyzdvihoval brutalismus padesátých a šedesátých let. Ve vlastních projektech obojí propojil a vytvořil vlastní verzi expresivní betonové architektury odvážných forem, obrovských betonových ploch a ostrých úhlů.
V roce 1968 debutoval svým projektem nové budovy školy lidových tanců v Mexico City, kterou založila jeho sestra Amalia Hernández, světově uznávaná choreografka. Amalia Hernández se stala jeho klientkou znovu v roce 1970, kdy pověřila svého bratra, aby pro ni a její rodinu navrhl soukromou rezidenci. Hernández přišel s nápadným konstrukčním řešením postavit jedno ze svých nejslavnějších děl. K nim také patří jeho vlastní ateliér, jenž realizoval pod názvem Praxis ve stejném roce.
Jedná se o impozantní budovu stojící ve svažitém terénu na vysokém betonovém pilíři. Ten ji vynáší nad okolní zalesněný terén. Samotný objekt má tvar dvou protínajících se pyramid, které vytváří neobvyklou geometrii. Do domu se vstupuje po lávce, jež vás zavede k točitému ocelovému schodišti sestavenému z ocelových pružin. Po něm se vstupuje do prvního patra, kde se nachází samotný architektův ateliér. Ten je vybaven řadou na míru řešených prvků včetně nábytku, osvětlení nebo zábradlí vyrobeného z kovu.
Po dokončení Casa Amalia Hernández a svého ateliéru architekt pokračoval v navrhování úchvatných staveb, včetně Mexického pavilonu na EXPO 1970 v japonské Osace nebo Heroic Military College v podobě jakési robotické tváře. Za dva roky bude Hernandézovy 100 let a v době mé návštěvy v roce 2017 byl stále velmi aktivní a ve svém ateliéru se věnoval práci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Eli Beneš: Nepatrná ztráta osamělosti. Oceňovaný debut současného českého spisovatele
-
Deník zloděje. Autobiografický příběh padlého anděla Jeana Geneta
-
Peter Karvaš: Sedm svědků. Detektivka ve hvězdném obsazení otevírá otázky po občanské odpovědnosti
-
Molière: Misantrop. Komedie o tom, jak je těžké mít rád lidi
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
