Otevírá zakázaná témata a nevidí věci černobíle. To se mi na něm líbí, říká o Sorrentinově románu překladatelka Alice Flemrová

12. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alice Flemrová

Alice Flemrová přeložila z italštiny sedm desítek knih. Často a ráda objevuje Sicílii, v oblibě má také Terst a Řím. Blízké jsou jí pozdní povídky spisovatele a dramatika Italo Sveva, o kterém také psala diplomovou práci, čtenářům pak v češtině zprostředkovala mimo jiné i tetralogii Geniální přítelkyně slavné autorky píšící pod jménem Elena Ferrante. I o ní mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Renomovanou italianistkou a také pedagožkou se stala Alice Flemrová vlastně náhodou. Na italštinu totiž začala chodit ještě před rokem 1989 díky studiu malby na střední uměleckoprůmyslové škole. „Se školou jsme pak vyjeli do Itálie, kde jsem viděla jiný svět. Měla jsem najednou pocit, že v Československu žiju v jiné dimenzi, a zatoužila jsem se do Itálie vrátit a poznat ji líp,“ řekla ve vltavské Vizitce.

Přebal knihy Paolo Sorrentino: Všichni mají pravdu, v překladu Alice Flemrové

Protože v té době uměla i rusky, rozhodla se, že se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy přihlásí ke studiu vypsané kombinace ruština – italština. Jenže nakonec se ukázalo, že s italštinou se bude studovat španělština.

Ani to ale Alici Flemrovou neodradilo, během měsíce si doplnila znalosti reálií a italianistiku s hispanistikou absolvovala. Dnes sice překládá primárně knihy italských autorů, španělsky ale stále umí dobře: v kondici se udržuje sledováním seriálů, četbou anebo konverzací s rodinou sestry, která ve Španělsku žije. Jako překladatelka ji prozatím ale nevyužila, i když by ráda.

Tohle je Neapol, ukazuje Sorrentino

V současné době Alice Flemrová pracuje na překladu románu Kolibřík od Sandry Veronesiho, což je mimořádný autor, jenž byl v Itálii dvakrát oceněn prestižní literární cenou Strega. Na konci roku mohli posluchači Českého rozhlasu Vltava slyšet četbu z románového debutu Paola Sorrentina Všichni mají pravdu.

Za jeho převod do češtiny loni získala Cenu Josefa Jungmanna. Příběh neapolské stárnoucí popové hvězdy Tonyho Pagody, jenž všechny problémy řeší kokainem, vnímá hlavně jako výpověď o hledání smyslu života. Sorrentino v příbězích Pagody spojuje všechny neapolské vrstvy a čtenářovi tak toto živoucí italské město vykreslí v sytých barvách. „Někoho jeho mluva může iritovat. Tony je nekorektní, chrlí metafory, přirovnání a vtípky, ale za tím vším je myšlenková konstrukce. V roli překladatelky pro mě bylo milé hledat stylový rejstřík,“ popisuje (nakonec velmi dlouhou) dobu strávenou nad Sorrentinovým románem.

„Na Pagodovi jsem si oblíbila upřímnost, nebojí se totiž otevírat zakázaná témata. Lidi dnes ztrácejí smysl pro nuanci, vidí věci černobíle. Tony Pagoda má ale detail rád a ukazuje škálu různých názorů,“ dodává.

Čtěte také

Alice Flemrová ve Vizitce také popsala, co oceňuje na textech Eleny Ferrante („ač nedbalým jazykem, mluví o tématech, za kterými cítím život“), o tom, jaké autory čte v češtině, proč o překladatelích občas hovoří jako o břichomluvcích anebo koho ze současné italské literární scény se vyplatí číst.

Spustit audio

Související