Osudy zpěvačky a herečky Soni Červené

"Letošní uvedení Káti Kabanovy bylo tak všestranně znamenité, že je lzepopsat jen vršením superlativů. Naprostým středem pozornosti byla KabanichaSoni Červené. Nepřekvapilo nás, když jsme se v programu dočetli, že svoukariéru začala jako herečka." Rodney Milnes, Opera, London, I/1973Pěveckému umění Soni Červené vzdávali hold kolegové, znalci i fanoušcioperního a komorního zpěvu po celém světě. Jen doma, v Čechách, muselo býtjejí jméno vymazáváno z archívů a titulků filmů. Ale jak se ukázalo,nevšední umění mimořádně silné osobnosti zvítězilo nade vším: nadnepřejícností, zlobou i soubojem s pamětí společnosti.

Soňa Červená se narodila a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla v roli Cherubína z opery W.A.Mozarta Figarova svatba a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. Účinkovala také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, s Janem Werichem pak ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec.

Soňa Červená v Telefonotéce 20. 9. 2010|foto:Viktor Láně

V roce 1958 přijala Soňa Červená angažmá v Berlíně, nejprve v opeře Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper. Svou zkušenost z předchozích sedmi operních sezon v Brně rychle zúročila v nových rolích, zejména v dílech Monteverdiho, Händla a Glucka. Stálá angažmá v Západním Berlíně, ve Frankfurtu nad Mohanem a v San Francisku jí přinesla nenáročnější role. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě i Americe. Spolupracovala s významnými dirigenty, vynikajícími režiséry, jejími partnery byli např. Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson.

Soňa Červená měla zájem i o tvorbu dvacátého století a nepřestávala přitom prosazovatm dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník zmizelého) zpívala postupně na mnoha scénách a pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos. Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007) a nastudovala také ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii Marty ve Věci Makropulos.

Na základě materiálu z internetových stránek ND v Praze