SERIÁL

Osudy Věny Hrdličkové

Věna Hrdličková

Svůj život zasvětila Japonsku a Číně – Věnceslava Hrdličková (1924–2016), vysokoškolská učitelka a překladatelka, která se spolu s manželem Zdeňkem Hrdličkou významně podílela na prezentaci čínské kultury a literatury v českém prostředí. Poslechněte si její rozhlasové vzpomínání v cyklu Osudy.

Věna Hrdličková byla dlouholetou předsedkyní Česko-čínské společnosti a členkou řady mezinárodních učených společností. Roku 1994 jí byla udělena zlatá plaketa Františka Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách a 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění, v roce 2006 obdržela Řád vycházejícího slunce od japonského císaře.

Narodila se v září roku 1924 v Praze a od útlého dětství žila v rodinném domě v původní, tzv. staré části čtvrti Spořilov. Tam začala chodit do základní školy, odtud docházela do gymnázia. Maturovala v roce 1943, v době, kdy vysoké školy byly zavřené a  mladým lidem jejího ročníku narození hrozilo totální nasazení na práci v říši.

Ale válečná léta přece pominula a bylo třeba přemýšlet, který z možných studijních oborů na znovuotevřených vysokých školách zvolit. Věna, dívčím příjmením Stunová, se v té době seznámila se svým budoucím manželem Zdeňkem Hrdličkou.

Toužili jsme po vzdělání, učili jsme se jazyky, četli knihy, mezi nimi i Mathesiovy Zpěvy staré Číny. Ty nás přivedly k tomu, že jsme začali studovat čínštinu v jazykových kurzech, které vedl Jaroslav Průšek. Ve studiu čínštiny jsme pak pokračovali po válce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Protože v tehdejším Československu ještě nebylo studium sinologie plně zavedeno a obecně působila čínština spíš jako exotický soubor podivných znaků, přišla Věně Hrdličkové vhod příležitost k stipendijnímu pobytu na Harvardově univerzitě ve Spojených státech amerických. Společně se Zdeňkem Hrdličkou tam odjeli v roce 1947, navštěvovali kurzy čínštiny a japonštiny, učili šerm, cestovali, a také vstoupili do svazku manželského.

Přes varování přátel se manželé Hrdličkovi vrátili v roce 1948 domů, dostudovali a v roce 1951 se vypravili na další dlouhou cestu, do Číny. Do Japonska se vydali o šest let později.

V roce 1964 se Zdeněk Hrdlička stal československým velvyslancem v Japonsku. Cestovatelské možnosti, ale i mnohem podstatnější komplikace rodině přinesl rok 1968. Zdeněk Hrdlička byl za své názory propuštěn z ministerstva zahraničí a Věna Hrdličková zůstala jako odborná asistentka v oboru sinologie na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK bez šance na profesní postup.

Věna Hrdličková za svůj život v podstatě podnikla cestu kolem světa. Lodí na západ, do Ameriky, vlakem a letadlem do Číny a Japonska. Přesto se vždy ráda vracela domů, do spořilovské vilky, ke svým milovaným knihám. O svých cestách a cizích kulturách ráda vyprávěla, přes svůj ročník narození plná energie, radosti, optimismu a zájmu o své okolí, rodinu, přátele i obecné dění.

Připravila: Milena M. Marešová
Technická spolupráce: Petr Janečka

Pořad měl premiéru v roce 2014.

Spustit audio