Osudy Pavla Brázdy
Zemřel Pavel Brázda, významná osobnost českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století, výtvarník, který čekal na uznání téměř do své osmdesátky. Byl vzdáleným příbuzným bratrů Čapků. Poslechněte si jeho Osudy. Vzpomínky na vlastní životní příběh doplňují i úvahy o vzniku některých, dnes už slavných, obrazů tohoto originálního malíře.
Rodiče Pavla Brázdy připravili komunisté o majetek, jeho nevlastního dědečka Josefa Palivce zavřeli na deset let do kriminálu, teta Helena Koželuhová musela po únoru 1948 emigrovat a on sám byl z politických důvodů vyloučen ze studií na akademii a šel se učit malířem pokojů. Dlouho se pak živil ilustracemi pro odborné publikace a později dokonce topil v koksové kotelně.
Nic z toho však nemohlo zabránit tomu, aby tvořil své obrazy, i když v ústraní a bez naděje na oficiální uznání. Dočkal se ho až v době, kdy už jiní pomýšlejí na odpočinek. To ovšem u Pavla Brázdy nepřicházelo v úvahu! Naopak, velká výstava v Národní galerii v Praze v roce 2006 k jeho osmdesátým narozeninám, knižní monografie a další výstavy dokázaly, že byl stále plný plánů a energie. Naučil se pracovat s počítačem a začal tvořit takzvané digitální obrazy.
Jak Pavel Brázda sám říkal, rozhodně nebyl člověkem vzpomínavým a na „takové důchodcovské zájmy" neměl čas. S natáčením rozhlasových Osudů souhlasil hlavně proto, aby objasnil inspirační zdroje svých obrazů. Nakonec je však jeho vyprávění především působivým svědectvím o životě neobyčejné a silné osobnosti v dramatické době.
Připravila: Hana Soukupová
Režie: Lubomír Koníř
Naročeno v Českých Budějovicích v roce 2009.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Tiziano Scarpa: Stabat Mater. O andělských tónech zpoza mříží
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
