Osudy Martina Rajniše. Rozhlasové vzpomínání českého architekta a urbanisty

Pan profesor pro některé své vrstevníky z oboru může působit jako velké vzdorovité dítě, které si prosazuje své názory, má specifický slovník a své vidění světa jasně komentuje. Pokud o něm jenom čtete, vidíte ho na fotografiích a sem tam zaslechnete nelichotivou poznámku na jeho adresu, nemůžete si na jeho osobnost a charakter udělat jednolitý názor. S tím mužem se musíte setkat, hovořit, polemizovat, poslouchat jeho názory, virtuálně cestovat po světě a pak… možná… přijde nikoliv kouzelník, ale „člověčina“. Vidím muže, kterému letos bude 75 let, a přitom má v sobě pořád duši kluka toužícího po poznání, dálkách a dobrodružstvích a mezi řečí si neodpustí neslušné slovo. Jen to téma žena a city, je pro něho rébusem. Sám o sobě tvrdí, že to s „ženskýma moc neumí“.   

Rozhledna Doubravka v Praze 14, ateliér Huť architektury Martin Rajniš|foto:Z osobního archivu Martina Rajniše

Odhalit osudy, bolesti, sílu osobnosti profesora Martina Rajniše v několika hodinách na jeho chalupě na Maxově v Jizerských horách nebyl rozhodně ztracený čas. Naopak, poznala jsem muže, který tíhne k zenu, velmi pečlivě přemýšlí o tom, co řekne, aniž by se dostával do pózy a afektu. Přitom je tam emoce. Je to muž, který si kromě rebelství nese v sobě pokoru, lásku k přírodě a zvířatům, vztah k tolik abstraktní svobodě, kterou stále hledá a prosazuje. Je pro něho stejně tak důležitá jako krev v žilách. Jeho paměť na sladké dětství je protkána vzpomínkami na rodiče, tetu Milenu, kyprou pradlenu, moře, lodě, daleké cesty…

Martin Rajniš|foto:Z osobního archivu Martina Rajniše

A hlavně ve všech dílech nesmí chybět jeho milovaná architektura. Je pro něj magií, prožitkem, láskou, prací a vazbou k místu, kde tvoří naše životy. Neodpustí si kritiku na adresu současné české i světové architektury.

Prozrazovat atmosféru natáčení v tomto případě není nutné. Ale jedno musím zmínit. Pan profesor je výborný kuchař a pohoštění na dřevěném starém stole bylo odměnou za dlouhé rozpravy nad jeho životními epizodami. Až si poslechnete pět dílů Osudů, které jsem koncipovala do jednotlivých tematických okruhů, uslyšíte, jaký je ten „enfant terrible“, který má svou představu třeba i o smrti a svobodě.