Osudy Jaroslava Meda

Jaroslav Med (19. dubna 1932–14. února 2018) vystudoval FF UK obor čeština a knihovnictví. V letech 1966–1971 byl nejprve externím vědeckým aspirantem a posléze od roku 1980 vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Teprve v roce 1991 mohl obhájit kandidátskou práci a získat tituly CSc. a PhDr. Od roku 1990 přednášel rovněž českou a světovou literaturu na Katolické teologické fakultě UK, později také na Filozofické fakultě UK.

Přispíval do řady odborných periodik i sborníků. Je spoluautorem Slovníku české literatury (1970–1981), Lexikonu české literatury, Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, Slovníku básnických knih (1990) a dalších. Samostatně vydal prozaickou knihu Hory a mračna (1959) a zejména řadu vědeckých prací: Bedřich Václavek a Vysočina (1962), Viktor Dyk (1988) a především Spisovatelé ve stínu (1995 a 2004), kde v řadě pronikavých studií portrétuje české básníky křesťanské inspirace (od O. Březiny až po I. Diviše). S Jiřím Šerýchem dlouhá léta připravoval Korespondenci Bohuslava Reynka (edice, komentáře, interpretace), která byla souborně vydána roku 2012. O dva roky dřívě vyšla jeho kniha o české literatuře v pohnutých měsících druhé republiky s názvem Literární život ve stínu Mnichova (2010).