Osudy Jarmily Šulákové

Vyučila se švadlenou, ale od roku 1950 byla třicet pět let prodavačkou ve vsetínské prodejně gramodesek. Jako devatenáctiletá začala zpívat s valašským souborem Vsacan. V něm potkala svého manžela, houslistu Ludvíka Schmidta.

V počátcích 50. let začala zpívat se souborem Kyčera a od roku 1952 do roku 1993 zpívala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. S ním v rázovitém valašském kroji procestovala skoro celý svět.

Vždycky si přála studovat muziku, to se jí nesplnilo. „Tož přesto všechno, i bez té školy jsem to snad zvládla i na tu jedničku,“ okomentovala svou kariéru. Společně s Jožkou Černým a dalšími bylo její jméno skoro synonymem pro lidovou písničku, stala se i národní umělkyní.

Hlas zpěvačky Jarmily Šulákové nechává jen málo lidí lhostejných. Svého času dala přednost před operním jevištěm lidové písni, a své srdce i hlas jí odevzdala na celý život.

Připravila: Eva Ocisková
Technická spolupráce: Tomáš Gsöllhofer
Natočeno v roce 2010.

Vynikající cimbalista a znalec folkloru Jan Rokyta s Jarmilou Šulákovou natáčel a na pódiích vystupoval nesčetněkrát. Ví snad o každém záchvěvu její pěvecké duše: „Její písničky našly domov u každého, kdo má rád poctivou muziku a zpívání. Dokázala vytvořit z celé řady písniček povýtce regionálních tituly vpravdě národní. Kromě Moravského Valašska se dnes se stejnou chutí zpívají v celých Čechách, na Moravě i ve Slezsku. V repertoáru je mají folkloristé na Slovensku či v Holandsku a dokonce i v Chicagu.“

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba