Osudy: Já jsem prostě Antonín Tučapský

Poslouchejte na Vltavě od 23. března 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura.

Antonín Tučapský (27. března 1928 - 9. září 2014)se narodil v Opatovicích na Vyškovsku, v rodině ševce, který měl velké hudební nadání a výbornou hudební paměť. Ten přes všechny těžkosti, které vyplývaly z velmi skromných a prostých poměrů venkovské rodiny, zajistil Antonínovi učitele, kteří ho učili ve hře na housle a klarinet, později i ve hře na klavír.

V Osudech vzpomíná Antonín Tučapský na léta strávená v měšťance v Dědicích i Ivanovicích na Hané, na všechny ty vzdělané učitele v malých moravských městech, ale také na válku, která mu znemožnila studia na brněnské konzervatoři. Následovala studentská léta hlavně na Učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí (1943-1947), později na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1947-1951), kde pod dohledem Jana Kunce se už začíná naplno zabývat kompozicí. Rok Antonín Tučapský pobyl také na Janáčkově akademii múzických umění, ale z politických důvodů odchází ze školy profesor Jan Šoupal a pro Antonína přestává mít studium smysl.

V této chvíli začíná jeho pedagogická dráha, která začala v Kroměříži a vedla přes Nový Jičín až na Pedagogický Institut v Ostravě (1959-1973). V té době se stal také nástupcem sbormistra a muzikologa Ivo Stolaříka a to u Dětského sboru Československého rozhlasu v Ostravě. Ovšem nejslavnější éra jej teprve čekala- v Pěveckém sdružení moravských učitelů byl pravou rukou Jana Šoupala a po jeho smrti se stal jeho nástupcem, tedy dirigentem PSMU (1964-1973).

O všech dalších životních peripetiích, které už souvisely s normalizací naší společnosti v první polovině sedmdesátých let, uslyšíte přímo od Antonína Tučapského. Nechtěl odjet ze své vlasti, protože ji nadevše miloval. Na stolečku ve svém pokoji v penzionu pro seniory měl hrdě vystavenou pohlednici města Vyškova a o moravské krajině mluvil jako o svém pravém domovu. Velká Británie Antonína Tučapského přijala okamžitě a na Trinity College of Music působil jako profesor teoretických předmětů a kompozice celých 21 let (1975-1996). Do povědomí nové generace českých hudebníků se dostal až po roce 1990, kdy přijížděl do své vlasti už jen na návštěvy.

Připravil: Jan SulovskýTechnicky spolupracoval: Zdeněk PrchlíkHudební spolupráce: Antonín SchindlerRežie: Michal Bureš