Osudy Dagmar Hochové. Rozhlasové vzpomínky české dokumentární, portrétní a reportážní fotografky
Svědectví silné umělecké i lidské osobnosti, která si zachovala pevné životní postoje v dobách, kdy to zdaleka nebylo samozřejmostí.
Dagmar Hochová (1926–2012) se narodila v Praze do dobře situované kulturní rodiny. Otec byl šéfredaktorem Národních listů, poté pracoval jako tiskový atašé v Římě, dědeček z matčiny strany byl ředitelem žižkovské plynárny. Její vyprávění pro vltavský cyklus Osudy začíná šťastným dětstvím, které jí do života dalo optimistismus a odvahu, pokračuje vzpomínkami na první fotografické pokusy na grafické škole a na spolužáky (mezi nimi i Alenu Čapkovou, dceru Josefa Čapka).
Dagmar Hochová proslula bezprostředními snímky dětí, ale fotografovala také cizí kraje: Vietnam, tehdejší Sovětský svaz a milovanou Itálii. V rámci spolupráce s Literárními novinami pořídila portréty mnoha českých spisovatelů a byla s fotoaparátem i na jejich proslulém 4. sjezdu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Povídky Samuela Becketta, Maeve Binchyové, Williama Trevora, Edny O'Brienové a dalších autorů
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Michał Walczak: Pískoviště. On a Ona – že by dva různé světy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka






