Osidlování Ameriky, souboj s orchestrem i radostná Šestá. Martinů, Lutoslawski a Dvořák v přímém přenosu z Ostravy

11 fotografií

Kontrastního ražení je violoncellový koncert Witolda Lutosławského, o kterém můžeme mluvit jako o souboji jedince s drsným světem kolem nás. Večer uvádí hudba Bohuslava Martinů, jeho pozdní symfonické preludium Skála, kterým reagoval na fenomén přistěhovalectví a osidlování USA začátkem 17. století. A právě do USA jsme zavítali v přestávce koncertu, a to přímo do Dvořákovy síně, ale ne pražského Rudolfina, nýbrž newyorské České národní budovy, kde na nás čekala prezidentka organizace, která se stará o Dvořákův odkaz v Americe, paní Susan Lucak.

Symfonické preludium pro velký orchestr Skála Bohuslava Martinů je z roku 1957 a Martinů tuto desetiminutovou skladbu napsal pro Clevelandský orchestr a dirigenta George Szella; objednávka souvisela s oslavami 40. výročí vzniku tělesa a jak dobové prameny uvádějí, Martinů za ni dostal dva tisíce dolarů.

Námět našel ve zprávě guvernéra Williama Bradforda o vylodění evropských průkopníků na východním pobřeží v Nové Anglii kolem roku 1620. George Szell odešel do USA před nacisty, stejně jako Bohuslav Martinů. Z celé, jinak neprogramní kompozice, vyzařuje potřeba klidu, vnitřní jistoty a duchovní síly zvlášť v situaci, kdy se oba umělci nacházeli v exilu.

Violoncellový koncert polského skladatele Witolda Lutosławského vznikal v letech 1969–1970 na přání světoznámého violoncellisty Mstislava Rostropoviče. Invenční práce s kompozičními technikami Nové hudby dala vzniknout dramatické, zvukově působivé a mnohovrstevnaté kompozici, která je nesena konfliktem mezi sólistou a orchestrem. Sólový part zahrál v přímém přenosu z Ostravy brilantní německý violoncellista Alban Gerhardt.

Šestá symfonie Antonína Dvořáka z roku 1880 se vyznačuje bohatou a zpěvnou melodikou, výrazovou rozmanitostí, rytmickou živostí a také plným a barevným orchestrálním zvukem. Vyřazuje z ní radost a pocity života zalitého sluncem. O dílo si Dvořákovi řekl dirigent Hans Richter, kterému je tak partitura věnována.

O přestávce přímého přenosu jsme navštívili salón či pokoj Antonína Dvořáka, umístěného v České národní budově v New Yorku, ve kterém nám prezidentka a spoluzakladatelka DAHA (The Dvořák American Heritage Association) Susan Lucak ozřejmila smysl organizace, která v souvislosti s americkými pobyty Antonína Dvořáka (1892–1895) připomíná, oslavuje a dále zkoumá význam Dvořákovy osobnosti pro americkou hudební kulturu.

Poutavý je i příběh právní bitvy a hlasování, po kterém se členové DAHA v roce 1991 museli smířit s demolicí původního „Dvořákova“ domu na východním Manhattanu, ve kterém vznikla například také Novosvětská symfonie. Hudba, kterou většina Američanů včetně Newyorské filharmonie považuje „za svou“.