Oscar Wilde: Salome

Už v evangeliu apoštola Marka tančila krásná Salome, dcera královny Herodiady, natolik podmanivým způsobem, že jí okouzlený král Herodes slíbil splnit jakékoliv přání. „Hlavu Jana Křtitele,“ vyřkla nedostižná tanečnice. Přání bylo splněno a na věčnou paměť zapsáno do svatých knih.

Po staletí se pak příběh kruté Salome stal námětem umělců, malířů, dramatiků, hudebních skladatelů. Najdeme obraz Tizianův, Klimtův i Alfonse Muchy, román Gustava Flauberta, operu Julese Masseneta. A také zpracování Oscara Wildea.

Jednoaktovou tragédii na námět biblického příběhu o krásné Salomé a proroku Jochananovi napsal Wilde v roce 1891 za svého pařížského pobytu ve francouzštině a místo svého charakteristického konverzačního stylu použil jazyk blížící se poetice symbolismu. Salome se do proroka zamiluje, ten je za své pohrdání potrestán. Smrt ale na konci tohoto zpracování najde i samotná Salome.

Plánovaná londýnská inscenace s herečkou Sarah Bernardovou byla po několika zkouškách cenzurou zastavena. Salomé se dočkala premiéry až v roce 1896 v Paříži bez účasti autora, který si v té době odpykával trest ve vězení. Wildeův portrét pro program inscenace namaloval malíř Henri de Toulouse – Lautrec.  

Text hry je spojen ještě s jednou významnou výtvarnou prací – pro anglické knižní vydání v roce 1894 vytvořil sérii černobílých ilustrací Aubrey Berdsley. Jejich neskrývaná erotičnost vyvolala skandál, dnes je však považována za vrcholné dílo secesního stylu. Hra inspirovala i skladatele Richarda Strausse, který si ji vybral jako libreto pero svou stejnojmennou operu.

Michal Lázňovský|foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Slovo překladatele Michala Lázňovského

Když jsem byl dramaturgií rozhlasových her stanice Vltava vyzván, abych se pokusil o nový překlad a rozhlasovou úpravu Wildovy hry Salomé, upřímně jsem se zaradoval, protože jsem o jejím překladu tak jako tak uvažoval. Chyběla jen záminka: obával jsem se totiž, že žádné divadlo o inscenování této neobvyklé hry neprojeví zájem. Ale nápad ztvárnit ji rozhlasově se mi zdál velice lákavý: akustické zpracování totiž dává posluchači větší příležitost snít, představovat si, domýšlet, popustit uzdu fantazii a imaginaci. A Salome je hra plná symbolů, obrazů, podobenství, paradoxů, barev a podivného měsíčního přísvitu – to vše vyjádřeno prostřednictvím slov.

Je paradoxem, že tato Wildeova hra se řadí k vrcholům francouzského symbolismu, především Maeterlinckovi, a je v ní až surrealistická snovost, která je příznačná i pro pařížské období Strindbergovo, ostatně oba se v Paříži zřejmě minuli jen náhodou. Tato hra prostě nemohla vzniknout ve viktoriánské Anglii – tím místem, kde se kul symbolistický kámen zbloudilých mudrců dekadence, byla Paříž 90. let 19. století.