Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána…In memoriam Franta Kocourek (1901–1942)

František Kocourek
František Kocourek

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Komentovaná koláž z nedávno nalezeného deníku, života a textů Franty Kocourka. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne.

Do oddělení akvizice Literárního archivu Památníku národního písemnictví byl 17. října 2014 poštou doručen balíček. Obsahoval mj. ručně psaný deník 20 x 14 x 2,5 cm s nalepenými písmeny FK vínové barvy. V přiloženém dopise dárce knihovník a historik Alexandr Bartoň (1943), archivář Československého rozhlasu, psal, že „pozůstalosti po mém zesnulém kolegovi a příteli Ladislavu Roubalovi jsem nalezl deník a několik dopisů z posledních let Dr. Franty Kocourka, předválečného spisovatele, novináře a rozhlasového reportéra.“ Archivář Ladislav Roubal (1926–1995) byl v letech 1962–1976 vedoucí Ústředního archivu Československého rozhlasu.

Franta Kocourek se narodil 13. září 1901 v Praze a zemřel 14. května 1942 v nacistickém vyhlazovacím táboře Birkenau. Byl novinářem, proslulým rozhlasovým reportérem a komentátorem, spisovatelem, letitým spolupracovníkem Ferdinanda Peroutky a Přítomnosti. Jako publicista sledoval nástup nacismu v Německu a od začátku 30. let upozorňoval na jeho nebezpečnost i pro mladou Československou republiku.

Korespondenční lístek od jednoho z mnoha posluchačů Franty Kocourka – Richarda Kratochvíla, majitele odborného závodu nožířského z Hradce Králové z 28. 5 1939. Uložen je v LA PNP

Velký ohlas měly jeho rozhlasové reportáže z událostí okolo Mnichovské smlouvy 1938 a legendárním se stal jím ironicky komentovaný přímý přenos německé vojenské přehlídky na Václavském náměstí 19. března 1939: „Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea nad jedoucími světlomety a odposlouchávacími přístroji německé armády dolů k Můstku. Divila se asi tomu hluku, který zde slyšela, a obrazu, který viděla pod sebou.“ Následoval zákaz jeho vystupování v rozhlase (definitivně po několika vyšetřováních od června 1940), přes výhrůžky gestapa pokračoval v Čechách a na Moravě s vlastenecky laděnými přednáškami. V červnu 1941 byl zatčen a po odmítnutí spolupráce s německými okupačními orgány byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi-Birkenau s doložkou „návrat nežádoucí“. František Kocourek v lágru zemřel vyčerpáním a na tyfus v náručí pražského krajana Pepana a ruského válečného zajatce Saši.

Oběžník z 18. února 1941, kterým byl v Protektorátu Čechy a Morava Franta Kocourek jako autor zakázán. Uložen je v LA PNP.

Rukou psaný deník Franty Kocourka (144 popsaných stran, 14 nepopsaných; 158 listů) byl jako dar vedením PNP s díky přijat, zapsán pod přírůstkovým číslem 38/2014 a uložen v Literárním archivu PNP. V Archivu Českého rozhlasu je uložena zpracovaná část pozůstalostního fondu Franty Kocourka v rozsahu 0,39 běžného metru, v Národním archivu na Chodovci pak je druhá část osobního fondu Franty Kocourka v rozsahu 0,77 běžného metru, která je ale nezpracovaná. Po letech jsem si na deník vzpomněl a Jiří Kamen, redaktor Vltavy, projevil zájem o uveřejnění ukázek z deníku prostřednictvím Kocourkova milovaného rozhlasu.

V deníku se Franta Kocourek ohlíží nejen za příčinami rozpadu Československa, vzpomíná na svoji novinářskou a reportážní rozhlasovou práci, ale snaží se i najít východisko pro sebe i celý český národ do budoucna. Pro co a jak žít. Sledujeme jeho postupné vytěsňování ze sdělovacích prostředků, kterému se snažil čelit činností přednáškovou. Popisuje své dny s druhou manželkou Vilmou, pobyty na chatě v Žampachu, kde pracoval na novém románu Tajemství Zachariáše i narůstající napětí, jež se odráží i na jeho zdravotním stavu, i šikanu okupačních orgánů, která vrcholí dáním jeho jména na index zakázaných spisovatelů.

První stránka deníku Franty Kocourka, psáno na chatě, na Žampachu v sobotu 7. září 1940. Deník je uložen je v LA PNP

Základem rozhlasového pásma ze života a díla Franty Kocourka je zmíněný nedávno objevený deník z poslední etapy jeho života před zatčením německými okupanty, který si psal od září roku 1940 do února 1941, použité originální nahrávky reportáží Franty Kocourka jsou uloženy v Archivu Českého rozhlasu.

Letos uběhne 80 let od legendárního přenosu Franty Kocourka z Václavského náměstí, jenž ukázal, že národ, byť poražený a zrazený spojenci, se nevzdává, i když jeho jedinou zbraní je česká řeč a humor. Franta Kocourek v boji za svobodu slova a národa položil svůj život.

Ukázka z deníku Franty Kocourka:
„To je už rok, od 3. září 1939, nejsilnější myšlenka, záhada, otázka vždy s novým východem slunce živá a někdy každou hodinou připomínaná. Klade se obyčejně jako průhledná, ale neprostupná stěna mezi mě a skutečnost, kterou žiju. Mezi mě a modrou oblohu, mezi mě a smích, svěže prostupující lesem. Je to neviditelná, ale všudypřítomná clona, za níž lidé i věci a radosti ztrácejí šťávu a smysl. Tato otázka a neustálá připomínky praktické zkušenosti, že válka je skutečností, bere všemu kolem jistotu a konečnost. Všechno jakoby se promítalo dál, do jiného světa, do oblasti, kde se platí krví a životem a odříkáním, a nejvyšší obětavostí. To, co je tady, v mé blízkosti, jakoby nebylo konečné a zabezpečené, pevně zakotvené, ale jakoby uplývalo a jen lehce se zrcadlilo na proudu, tíhnoucím tam dál, k prostoru ohlušovanému, ozařovanému a zasahovanému válkou – a ještě dál, až na konec války a její výsledek nazývaný „Mírem“.

„Všichni žijeme ve stínu války, jejíž vědomí je slabší či silnější podle osobního založení a vývinu lidského citu i všelidské spojitosti a odpovědnosti.“

„Ale u nás, Čechů, je ten stín tím podivnější, že nám byla přisouzena úloha diváků zpovzdálí. Ohromné, nezměřitelné a nevyslovitelné divadlo se minutu za minutou rozvíjí a naplňuje celkem nedaleko nás – a my nezasahujeme, jen pozorujeme, třebaže víme nebo aspoň tušíme, že tam na bojištích zraje a rozhoduje se také náš osud.“

„Je to nejpodivnější klid – bez klidu, vypřáhnutí bez odpočinku, idyla, která není idylou, protože vylučuje radostná pohroužení a zakotvení v hlubinách bezpečnosti.“

František Kocourek komentuje nacistickou vojenskou přehlídku na Václavském náměstí

Připravili Petr a Světlana Kotykovi ve spolupráci s dramaturgem a režisérem pořadu Jiřím Kamenem.