Odcházím s pocitem dobře vykonané práce, říká Petr Nedoma. Po 30 letech ho na ředitelské pozici Galerie Rudolfinum vystřídá britská historička umění Julia Tatiana Bailey
Když v roce 1993 sepisoval historik umění a kurátor Petr Nedoma na psacím stroji Consul program vznikající Galerie Rudolfinum, netušil, že jí bude ředitelovat celých třicet let. Za tu dobu uspořádal se svým týmem 120 výstav, kterých se zúčastnilo 1061 domácích a zahraničních umělců a které do 24. září letošního roku navštívilo 1 milion 658 tisíc 586 návštěvníků.
Petr Nedoma se rozhodl k 31. prosinci pozici ředitele opustit a na jeho místo nastupuje od nového roku po dvoukolovém výběrovém řízení britská historička umění, manažerka a kurátorka Julia Tatiana Bailey.
„Jeden z velmi důležitých bodů naší práce bylo vřazovat české umění do mezinárodního kontextu. V 90. letech jsme trpěli tím, že jsme v západní Evropě neměli žádné jméno. Nikdo nás neznal, nikdo neznal jediného umělce. A my jsme si nebyli schopni představit, na jaké úrovni to české umění vůči Západu v té době je. Česká veřejnost si tehdy stěžovala, že za skutečně světovým uměním musí jezdit do zahraničí. Já jsem to nastavil obráceně, to znamená, že jsem přivážel zahraniční umění do České republiky a zároveň mezi ty mezinárodně uznávané umělce jsem vřazoval české umělce, aby se ukázalo, že jsou prakticky na stejné úrovni, akorát že nejsou tak známí,“ komentuje své začátky v Galerii Rudolfinum Petr Nedoma. Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
