Obyčejní Němci v akci

Někteří příslušníci tohoto praporu sloužili u policie i po válce. V říjnu 1948 byli čtyři příslušníci praporu předáni do Polska a souzeni za vraždy Poláků (nikoli Židů). Velitel praporu byl v Polsku popraven. Až do šedesátých let nebyl v Německu proti příslušníkům praporu veden soudní proces. V roce 1958 byl vytvořen Úřad zemských soudních správ, který od roku 1962 vyšetřoval příslušníky 101. záložního praporu. V dubnu 1968 byl vynesen rozsudek. Někteří byli odsouzeni k několika letům vězení. Pět policistů v záloze bylo prohlášeno za vinné, ale podle trestního řádu z roku 1940 nebyli odsouzeni.

Dokumenty z vyšetřování inspirovaly americké historiky k napsání pozoruhodných knih. Knihu Hitlerovi ochotní katani napsal Daniel Johan Goldhagen. V roce 1997 vyšla česky. Na základě týchž dokumentů zpracoval Christopher R.Browning knihu nazvanou Obyčejní muži s podtitulem 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku. Nyní ji vydalo česky nakladatelství Argo.

Obě práce mají mimořádný význam pro demokratické uvědomování lidstva. Browning shrnuje vnější i vnitřní podmínky, jež vedly k tomu, že se obyčejní muži stali cynickými masovými vrahy. Odmítá zjednodušené pojetí Goldhagenovo, které přeceňovalo vliv antisemitismu v Německu a nebralo v potaz jeho spojení s nacistickým racionálně zorganizovaným systémem. Autor si klade otázku: jak se mohli obyčejní muži dopustit nejextrémnější genocidy v dějinách lidstva? Podle něho byli tito "obyčejní muži" formováni kulturou, která měla své zvláštnosti, ale přesto byla součástí hlavního proudu západních, křesťanských a osvícenských tradic. Dle mého názoru však podcenil to, že mentalita Němců se západním tradicím vymykala. Její odlišnost je zřejmá z německých dějin. Snahy liberálů sjednotit 300 státečků, v jejichž čele často stáli absolutističtí vládci, neuspěly a Prusko, které sjednotilo Německo vojensky "shora", prosadilo v zemi absolutní poslušnost důstojníkům a státním úředníkům. První světovou válku vedli Němci v zájmu své "vyšší" kultury proti západní civilizaci. Výmarská republika pak účinně nečelila obecné tendenci svalovat vinu za porážku na tzv. domácí i zahraniční nepřátele a pravda o německých zločinech byla zamlčována. Hitler neindoktrinoval německý národ, ale tento národ si vyžadoval vůdce - a tím se stal Hitler. Hitlerovi stoupenci rozvíjeli všechny negativní vlastnosti německé panovačnosti a přiváděli je ad absurdum. Policisté nebyli obyčejní evropští muži, ale staletími formované poslušné nástroje zločinů. Výpovědi, které učinili po dvaceti letech denacifikace, svědčí o snaze napravit hrůzný obraz Němce hitlerovské doby.