Obyčejní Němci v akci
Pět set obyčejných Němců, většinou dělníků a drobných živnostníků z Hamburku, bylo začleněno do 101. záložního policejního praporu. V době od července 1942 do listopadu 1943 zavraždili 38 000 lidí, většinou Židů, a organizovali deportaci 45 000 Židů do vyhlazovacích táborů. V první větší akci 13. července 1942 obklíčili nic netušící obec Józefów, odkud 300 Židů poslali do pracovního tábora a ostatních 1500 Židů odvezli nákladními auty do lesa. Muži, ženy i děti si museli lehnout do řad tváří k zemi a popravčí čety je střílely do zátylku.
Někteří příslušníci tohoto praporu sloužili u policie i po válce. V říjnu 1948 byli čtyři příslušníci praporu předáni do Polska a souzeni za vraždy Poláků (nikoli Židů). Velitel praporu byl v Polsku popraven. Až do šedesátých let nebyl v Německu proti příslušníkům praporu veden soudní proces. V roce 1958 byl vytvořen Úřad zemských soudních správ, který od roku 1962 vyšetřoval příslušníky 101. záložního praporu. V dubnu 1968 byl vynesen rozsudek. Někteří byli odsouzeni k několika letům vězení. Pět policistů v záloze bylo prohlášeno za vinné, ale podle trestního řádu z roku 1940 nebyli odsouzeni.
Dokumenty z vyšetřování inspirovaly americké historiky k napsání pozoruhodných knih. Knihu Hitlerovi ochotní katani napsal Daniel Johan Goldhagen. V roce 1997 vyšla česky. Na základě týchž dokumentů zpracoval Christopher R.Browning knihu nazvanou Obyčejní muži s podtitulem 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku. Nyní ji vydalo česky nakladatelství Argo.
Obě práce mají mimořádný význam pro demokratické uvědomování lidstva. Browning shrnuje vnější i vnitřní podmínky, jež vedly k tomu, že se obyčejní muži stali cynickými masovými vrahy. Odmítá zjednodušené pojetí Goldhagenovo, které přeceňovalo vliv antisemitismu v Německu a nebralo v potaz jeho spojení s nacistickým racionálně zorganizovaným systémem. Autor si klade otázku: jak se mohli obyčejní muži dopustit nejextrémnější genocidy v dějinách lidstva? Podle něho byli tito "obyčejní muži" formováni kulturou, která měla své zvláštnosti, ale přesto byla součástí hlavního proudu západních, křesťanských a osvícenských tradic. Dle mého názoru však podcenil to, že mentalita Němců se západním tradicím vymykala. Její odlišnost je zřejmá z německých dějin. Snahy liberálů sjednotit 300 státečků, v jejichž čele často stáli absolutističtí vládci, neuspěly a Prusko, které sjednotilo Německo vojensky "shora", prosadilo v zemi absolutní poslušnost důstojníkům a státním úředníkům. První světovou válku vedli Němci v zájmu své "vyšší" kultury proti západní civilizaci. Výmarská republika pak účinně nečelila obecné tendenci svalovat vinu za porážku na tzv. domácí i zahraniční nepřátele a pravda o německých zločinech byla zamlčována. Hitler neindoktrinoval německý národ, ale tento národ si vyžadoval vůdce - a tím se stal Hitler. Hitlerovi stoupenci rozvíjeli všechny negativní vlastnosti německé panovačnosti a přiváděli je ad absurdum. Policisté nebyli obyčejní evropští muži, ale staletími formované poslušné nástroje zločinů. Výpovědi, které učinili po dvaceti letech denacifikace, svědčí o snaze napravit hrůzný obraz Němce hitlerovské doby.
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka