Obrozené kovářství. „Výtvarník má štětec, sochař má hlínu, my máme kladiva,“ říká umělecký kovář

Zvuk kovadliny a teplo výhní nás v pořadu Reflexe: Vizuální umění! vrátí do časů, kdy bylo železo ještě drahým kovem. Kovářství patřilo k nejdůležitějším oborům lidské činnosti, ještě v minulém století byla kovárna v každé větší vesnici. Kovářské postupy jsou stejné už zhruba dva a půl tisíce let, coby nová technika přibylo jen svařování. Jak v současnosti pracují umělečtí kováři a jak se tomuto oboru daří dnes? Na to se v pořadu zaměřil Miroslav Buriánek.

Hranice mezi kovářem a uměleckým kovářem nemusí být vždy úplně zřetelná. Umělecký kovář musí prokazovat estetické cítění, musí se orientovat v dnes už nepoužívaných technologických postupech, aby dokázal zhotovit výrobek dle starého vzoru. „Když se řekne kov, většina lidí si představí chladné mříže nebo velkou šedou bránu. To je však jen malá ukázka toho, co kov dokáže. Kov umí především zkrášlit a doplnit domov či zahradu. Samostatně nebo ve spojení se dřevem či jiným materiálem vůbec není chladný, ale naopak teplý, vášnivý a v moderním designu nenahraditelný,“ myslí si majitel uměleckého kovářství a zámečnictví Hefaistos Milan Dubský.

Na dotaz jaké výrobky dělá, umělecký kovář František Toman odpovídá: „Všechno možné od vrat, různé mříže, zábradlí. Teď dělám volutu, která přijde na lucernu. Výtvarník má štětec, sochař má hlínu, my máme kladiva.“ Na nádvoří před kovářskou dílnou je vystavena skulptura více než sto kilového paviána z tepaného plechu. Je to pavián z JAR, kde právě František Toman pracoval třicet let jako kovář.

Kovářská dílna Hefaistos

S uměleckými kováři úzce spolupracuje také malíř Michal Singer, jedna z nejvýraznější osobností současné výtvarné scény. „Nemusím rámovat obrazy klasickým způsobem. Kováři ovlivněni mými výtvarnými artefakty vyklepou rámy. Je to příjemná změna, protože obrazy dostanou daleko větší váhu,“ pochvaluje si Singer.

Kovářství zažívá již několik let své obrození

Význam uměleckého kovářství spočívá také v restaurování uměleckých předmětů nebo historických staveb. „Procházíme různými slohy. Musíme pracovat opatrně a s rozmyslem, dle dobové dokumentace a pod přísným dohledem památkářů. Hrady, zámky, zahrady tam všude má umělecké kovářství své uplatnění, fontány, kašny, okenní mříže, všechno je nutno časem obměnit," vysvětluje Milan Dubský. A dodává, že kovářství zažívá již několik let své obrození, poptávka se zvýšila. „Bude to pokračovat, ale zájem o tuto práci není tak veliký, lidé dávají spíše přednost jednodušším povoláním jako je práce s počítačem nebo obchod. Vystačíme si s kladivem, výhní, kleštěmi, tam jsou uložena staletí a my v tom můžeme pokračovat volně a svobodě,“ uzavírá exkurz do tajů kovářského řemesla Milan Dubský.

Výuka v oboru umělecký kovář 

Je jim šestnáct let, jsou ve druhém ročníku střední školy umělecké a řemeslné a už umí vyrobit svícny. Umělecké kovářství je možné studovat třeba na Střední škole a vyšší odborné škole umělecké a řemeslné v Praze na Zlíchově.  Učitel a mistr odborného výcviku Ondřej Podešva učí umělecké kováře a zámečníky. „Zájem o studium je v posledních letech velký, hlásí se zhruba čtyřicet studentů a bereme jich dvacet. V každém ročníku je dokonce i jedna slečna,“ říká Ondřej Podešva.

Ukázka řemesla z dílny Hefaistos

Podmínkou uplatnění absolventů školy je podnikat v oboru uměleckého kovářství, mít svoji kovárnu, založit si živnostenský list, internetové stránky, být na sociálních sítích. „Je to boj, není lehké uživit se kovařinou. Ženy se uplatní v umělecké tvorbě, uživí se výrobou šperků. Zájem o kovařinu sice je, ale důležité je, aby to lidé uměli finančně ocenit,“ myslí si Ondřej Podešva.

 

autor: Miroslav Buriánek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová