O víře, matematice a starých botách

Tenhle vtip docela hezky ilustroval známou skutečnost, že víry se člověk těžko vzdává, hlavně když se to po něm chce násilím. Platí taky opak, že totiž onu křehkou víru si člověk zákonem karabáče a ran po hlavě těžko osvojuje, což opět zakusila slavná komunistická strana, která pod rouškou vědeckého světového názoru zaváděla nové náboženství. Nepomohlo ani to, že měla v rukách všechen ukradený majetek a celý ideologický aparát, s jehož pomocí mediálně válcovala šestinu světa.

Apropos, pamatuju si jistého vojenského politruka, který v dobách nelítostného boje proti světovému imperialismu zapáleně vykládal nám vysokoškolákům, povinným vojenskou katedrou, že socialismus je na jedné šestině světa, ale bude se dál šířit, až bude na jedné sedmině, na jedné osmině, až na jedné desetině. Jeho matematická průprava nebyla zrovna ideální, ale kupodivu měl svatou pravdu. Docela rád bych se s ním ještě někdy viděl a pochválil ho za to, jak světový vývoj jasnozřivě předvídal.

Nic naplat, víra je křehká věcička, kterou ale vůbec není lehké rozbít. Ostatně, dokazují to dnešní komunisté, kteří setrvali ve svých doktrínách a nemíní si je nechat vzít. Kdyby šla babička z onoho vtipu ve svých dnes už poněkud zašlých botkách okolo místní hospody, slyšela by možná úvahy předsedy, místopředsedy a bývalého politruka o tom, jak bude jednou socialismus opět na jedné osmině, na jedné sedmině, a jednou snad i na jedné šestině světa.

S pocitem, že tihle pacholci jí pořád ještě dluží dvě stě korun, by pak zašla do nedaleké kapličky. A já bych tam zašel taky a meditoval nad tím, že existuje matematika nebeská a matematika pozemská, a kdo se vyzná v jedné, ještě se vůbec nemusí orientovat v té druhé, neboť co platí tam, nemusí platit onde, a o to vlastně v životě tak trochu jde. Ono, ruku na srdce, je užitečné, když člověk zvládne aspoň tu šestinu, sedminu, osminu, nebo dokonce desetinu. Není-liž pravda...