O mnohoženství

Není ostatně nutné chodit daleko. Tak jako mají i u nás někteří muži více žen, jen se o tom veřejně nemluví a hlavně se o tom nemluví s těmi druhými ženami, je tomu tak i s mnohomužstvím. I evropské ženy mají dnes často více mužů, buď postupně, nebo najednou.

Ale zpět k tématu, které bude zřejmě brzo aktuálnější. Můžeme očekávat, že příliv lidí z jiných kultur bude nakonec znamenat, že budou chtít své zvyklosti prosadit i legálně. Tedy třeba v případě náboženství a kultur, kde je dovoleno mít víc žen a zatouží po tom, aby tato praxe byla možná i na Západě. Odpor bude pochopitelně z počátku silný. Mnozí myslitelé a aktivisté poukáží na to, že je to proti našim západním tradicím a že tím bude ohrožena rodina. Tím si samozřejmě naběhneme, neboť příchozí namítnou, že evropští muži už více žen mají a společnost to toleruje, jen se jim nesmí říkat manželky. A jestli by tedy nebylo morálnější umožnit více manželek hned a to napořád a navíc podle transparentních pravidel. To aby každý věděl, která bije.

Dříve či později k tomu dojde, nejpozději v okamžiku, kdy rostoucí populace lidí s jinými kulturními názory dosáhne volebního práva. Pak to půjde rychle.

Útěchou těm, kdo by to chtěli nechat, jak to je, mohou být přírodní zákony. Na světě je totiž přibližně stejně mužů jako žen. Takže i když si někdo polepší a někdo pohorší, jak už to tak v životě chodí, nakonec bude na jednoho muže průměrně stejně jen jedna žena. Chtít na tom něco změnit by byla snaha úspěšná asi tak, jako kdyby někdo chtěl vyrobit suchou vodu. Lidé by si ovšem mohli partnery průběžně vyměňovat, jenomže to už vlastně dělají a sotva si to budou chtít komplikovat nějakými zákony.