O českém vydání korespondence Johna Cage
O výboru z korespondence amerického skladatele, jednoho z nejvýznamnějších umělců 2. poloviny 20. století, hovořila Dita Hradecká s jedním z překladatelů a odborným redaktorem knihy Jaroslavem Šťastným, a nakladatelským redaktorem Michalem Hrubým.
Jaroslav Šťastný (uměleckým jménem Peter Graham) se fenoménu John Cage věnoval už ve své diplomové práci. Jako celou jeho generaci, i jeho ovlivnil přístup tohoto vizionáře k tvorbě a k umění vůbec. O Cageově návštěvě Prahy v roce 1964 hovořil v Reflexích její pamětník Petr Kotík, který tehdy pod vedením samotného skladatele hrál a jehož matka iniciovala návštěvu velkolepé šou taneční skupiny Merce Cunninghama na pražském Výstavišti.
Československo, konkrétně Bratislavu, navštívil John Cage ještě jednou, v roce svých osmdesátin a krátce před svou smrtí.
Je to četba pro zaujaté, ale i nehudebníkům nabízí široký dobový kontext.
„Měl jsem pocit, že mluvím s mladíkem a zkušeným prorokem v jedné osobě,“ vzpomíná na toto setkání jeho iniciátor, zakladatel festivalu Večery novej hudby Daniel Matej.
Editor Michal Hrubý se domnívá, že ve výboru mají své místo také milostné dopisy, které ukazují i jinou stránku Cageovy osobnosti a popisuje náročnost překládání těchto listů.
Kniha John Cage. Vybraná korespondence vyšla u Volvox Globator v prosinci 2018 a zaznamenala velký ohlas.
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Benjamin Klička: Slečna z kiosku. O nástrahách dospělého života
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
