O boji s osudem

Spíš si představte, že za vámi přijde pán v černém klobouku s deštníkem a představí se slovy: „Já jsem váš Osud, těší mě, že se seznamujeme“. V mnoha případech by asi následoval drsný rozhovor, po kterém by byl deštník o pána nemilosrdně přeražen. Jinými slovy, osud toho pána v klobouku by nebyl příjemný.

Podobné je to s náhodou. I ona může mít malé „n“ anebo velké. Plno lidí na to velké docela vážně věří. Jako bývalý student exaktních věd jsem v pokušení prohlásit, že striktně vzato, náhoda neexistuje. Že tohle slovo slouží jenom k popisu jevů, do kterých nevidíme, a kdybychom do nich viděli, místo „náhody“ bychom užívali slovo „zákonitost“. Na druhé straně jako člověk s mimořádným sklonem k pověrčivosti všechno odvolávám a pro jistotu klepu na dřevo, protože – jak říkáme u nás v Česku – náhoda je blbec.

Velkou vědou jsou takzvané generátory náhodných čísel, jež se tak buď jenom tváří, nebo jsou odvozeny od jevu, který neumíme předpovědět. Například vrhání kostky nebo kuličky do rulety. I tam je ovšem rozdíl, jestli vrhá člověk nebo stroj. Každopádně, ovládnout generátor náhodných čísel může býti dobré bydlo, jak ukazují některé případy českých „losovaček“ o tučné státní zakázky. Z kouřícího scifi stroje zcela náhodně vypadne, div se světe, předem vybraný kandidát. To je generátor náhodných čísel po česku.

Když ale ponechám stranou korupci, musím i jako bývalý student exaktních věd uznat, že odmítnutí náhody má dva háčky. Jednak nemáme atribut vševědoucnosti, který je ke konečnému vysvětlení neznáma nutný. A kdybychom ho i měli, je tady ještě jev zvaný svobodná vůle. Ne nadarmo se po staletí filosofové přou, jestli Bůh vrhá kostky. Jestli zaměstnává náhodu. Jestli ví, co ten který člověk za chvíli udělá. Jestli ví, že Adam si v ráji pošmákne na zakázaném ovoci, že Kain zabije Ábela, že Mojžíš půjde za faraónem.

Osobně hlasuji za to, aby svobodná vůle nemohla být předpovězena, aby zůstala baštou neznáma. V takovém případě je to s osudem i s náhodou sice těžké, ale snesitelné. A hlavně, tahle pochybný pár nikomu z nás nemůže vládnout, neboť jsme to my, kdo ne náhodou určuje vlastní osud s malým „o“. A když se objeví chlápek, co se představí, jako Osud s velkým „O“, klidně ho kopneme do zadní části těla.

Život je složitý proto, že je složitý člověk. Porozumět sobě je stejně těžké, jako porozumět vesmíru kolem nás. Nevyřeší to ani obří teleskop. A já, jako bývalý student exaktních věd, mám pocit, že dokud to tak zůstane, je všechno takříkajíc v cajku.