Nový Jičín. Město Karla Kryla, klobouků a rodáků, kteří se proslavili ve Vídni

03800276.jpeg

„V první polovině 19. století se v Novém Jičíně artistické produkce odbývaly na zanedbaném trávníku, který se rozkládal mezi hřbitovem u Španělské kaple a říšskou silnicí (dnes ulice K nemocnici před Smetanovými sady). Tento plácek byl jakýmsi novojičínským Prátrem. Od jara až do pozdního podzimu tu bylo živo, v pestrém sledu se střídaly kolotoče, střelecké boudy, kabinety kuriozit, cirkusy a zvěřince, na napnutém laně se předváděli provazochodci a na vysuté hrazdě gymnasté.“

Vysíláme 19. srpna v 9:10.

Repríza z 11. dubna 2017.

Tolik úryvek z kapitoly Biedermeierovská měšťanská společnost z knihy Nový Jičín Jiřího Juroka.

Ve své kanceláři, s plakáty výstav ve vídeňské Albertině na stěnách, zástupce ředitelky Muzea Novojičínska Radek Polách s velkým zaujetím vyprávěl o úspěšných kariérách novojičínských rodáků v metropoli dunajské říše a o jejich významných aktivitách směrem ke svému rodnému městu. Tak například lékař císaře Františka Josefa doktor August Bielka založil v Novém Jičíně právě městské muzeum a přispíval do jeho expozic hojnými dary, třeba šatstvo císařského páru zaplnilo celou jednu muzejní vitrínu. V roce 1945 se bohužel císařské oděvy z muzea ztratily.

Na konci minulého roku se v místním muzeu konala výstava Architekti a stavitelé města Nového Jičína, na které si divák uvědomil, jak se vídeňské inspirace uplatnily po podobě severomoravského města. Nový Jičín má svou Okružní ulici (po vzoru vídeňské Ringstrasse), má své historizující stavby, které pro moravské město projektoval například Otto Thienemann c. a k. městský stavitel Vídně a c. a k. stavební rada. Thienemann je autorem budovy krajského soudu v Novém Jičíně a dvou vil bratrů Augusta a Johanna Hücklových, jejichž klobouky z novojičínské továrny se staly celosvětovým fenoménem. Hücklův klobouk nosil i britský premiér Churchill a k Hücklovým kloboukům se vyjadřoval ve svých poznámkách o módě a životním stylu proslulý architekt Adolf Loos.

Nedaleko centra města, u takzvaného trojpamátníku, jsem se setkal s jeho tvůrcem, sochařem a řezbářem Janem Zemánkem. V podobě geometricky stylizovaných chodců zobrazil tři novojičínské rodáky: malíře Antona Koliga, expresionisty, jehož obrazy můžete vidět například ve vídeňském Leopoldově muzeu, vídeňského starostu Julia Newalda, který ve Vídni zahájil výstavbu Ringstrasse a automobilového závodníka Alfreda Neubauera, který se v rakouské metropoli, kde tehdy působil jako voják, seznámil s konstruktérem Ferdinandem Porschem a začal tak svou závodnickou kariéru. Památník zhotovený z cortenu, odolné oceli, na níž je vytvořena tvrdá korozní vrstva, je symbolickým návratem na dlouhá desetiletí ztracených novojičínských synů.

03800277.jpeg

Se sochařem Janem Zemánkem, se kterým jsem v Novém Jičíně natáčel, jsem se vypravil do jeho ateliéru. Cestou jsme se zastavili u zasněžené fontány z dubového dřeva ve tvaru kytary, ze které v příznivějším počasí tryská šest vodních pramínků. Tou fontánou sochař poctil novojičínského rodáka Karla Kryla, se kterým se v chlapeckých letech kamarádil.

Zemánkův ateliér voní dřevem, materiálem, který sochař preferuje. V jeho ateliéru moje cesta po Novém Jičíně ve vídeňských stopách vrcholí. Objevuji tam totiž dřevěnou lavičku v podobě ležícího Sigmunda Freuda, rodáka z blízkého Příbora. Připadá mi, že psychoanalytik minimalisticky naznačený „lavičkovými“ dřevy vrostl do své psychoanalytické pohovky. Lavičku můžete snadno rozebrat, naložit do auta a někde venku rozložit, natáhnout se na ni a přemítat o svých snech.

Sochař na své letošní péefce ležícího Sigmunda Freuda umístil do ladovsky české zimní krajiny a umožnil tak návrat domů, svého druhu samozřejmě, tomu nejslavnějšímu rodákovi z novojičínského okolí (snad mi tuto lokalizaci v Příboře odpustí).

03800279.jpeg