Nové knihy

Nakladatelství Kniha Zlín vydalo Deníky amerického výtvarníka Keitha Haringa. Záznamy pocházejí z let 1977 až 1989, tedy z období, kdy se autor stal spolu s Andy Warholem významnou postavou newyorské umělecké scény až po Haringovu předčasnou smrt ve věku jednatřiceti let. Autor začínal s pouličním graffiti, mnoho maleb vytvořil také v metru a na dalších veřejných prostranstvích různých měst. Akt malování považoval za stejně důležitý jako výslednou malbu. Haringův výrazný rukopis vycházel z komiksu i z dalších inspirací populární kulturou. „Lidé se bojí být pop, jenže vyjadřovat se jednoduše není vůbec snadné," čteme v jeho deníku, kam si vedle postřehů o umění zapisoval také postřehy z cest, z četby, z užívání LSD či úvahy o homosexualitě. Nejsilnější jsou záznamy z doby, kdy umělec bojoval s onemocněním AIDS. Damoklův meč nemoci jej nutil promýšlet roli a smysl umění tváří v tvář ubývajícímu času. „Umění je důležitější než život, protože je nesmrtelné," píše na počátku nemoci. I přes fyzické oslabení neustává v tvůrčí činnosti. Při jedné z performancí maluje do sněhu, aby si diváci uvědomili pomíjivost veškerého bytí. Do deníku si pak poznamenává: „Umění je jedinou logickou reakcí na perspektivu zániku... pomáhá nám pochopit sebe samé." Knihu přeložil Ladislav Nagy.

Z dalších knižních novinek připomeňme publikaci Obecné dějiny ničení knih z pera venezuelského spisovatele a knihovníka Fernanda Báeze. Práce se zabývá zánikem knih, které se stávají obětí hmyzu, záplav, plamenů, válek a především politického a náboženského fanatismu. Ve všech dobách plenila knihy cenzura, zaslepenost a kulturní barbarství, ve všech civilizacích byly knihy ve jménu rozličných pravd páleny a ničeny. Publikaci přeložil kolektiv překladatelů, vydalo nakladatelství Host.

Jak jsem sbíral pověsti a jiné pověsti – tak zní název útlého, vlastním nákladem vydaného svazku, pod nímž je podepsán etnolog Adam Votruba. Kromě povídky o zkušenostech folkloristy 21. století tu najdeme více než sto současných pověstí s tematikou studentskou, vojenskou, trampskou, politickou či spiritistickou, v níž kraluje duch Boženy Němcové, prý nejzákeřnější z vyvolávaných démonů. Na přetřes pak přijdou dále Pérák, Hans Hagen, Krvavá Mery, ale také Štrougal, Nohavica, Schelinger či Sandokan.

Coby poslední titul dnešního výběru zmiňme práci taktéž etnografickou. Jde o reedici svazku Pivo v písních lidových a znárodnělých, který v roce 1909 uspořádal Čeněk Zíbrt. První část této řady obsahuje 250 z celkového počtu sedmi set písní s tematikou zlatavého moku. „Blahoslavená matka, která porodila sládka, ale zlořečený tatík, který začal pivo platit. Blahoslavený sládek, který dobré pivo vařívá, ale zlořečený šenkýř, který do něj vodu vlívá...," můžeme číst v jedné z pijáckých modliteb. Knihu vydalo nakladatelství Dauphin.