Nové knihy

Nakladatelství Academia vydalo v edici Paměť výbor z článků, dopisů a deníkových záznamů rakouského spisovatele a žurnalisty Josepha Rotha. Pod titulem Filiálka pekla na zemi jsou zde shromážděny autorovy texty z emigrace, v nichž ostře napadá nacistickou politiku, ještě než vyústila v kataklyzma 2. světové války. Vybroušeným stylem a s nelítostným sarkasmem komentuje „hlučné lži“ goebbelsovské propagandy, děsivé tažení nacistických „mechanizovaných orangutanů“, veřejné pálení knih, vyhánění židovských spisovatelů a všechny „ostatní šílené pokusy třetí říše zničit ducha“. V některých textech i tento „nepřítel každé vlády, v jejímž čele stojí čalouník“, občas ztrácel svou pověstnou sžíravost. Třeba když v roce 1933 psal: „My, němečtí spisovatelé židovského původu, musíme v těchto dnech, kdy k nebi stoupá kouř z našich spálených knih, především uznat, že jsme poraženi.“ A dodával: „Třetí říše je začátek konce. Tím, že zde likvidují Židy, pronásledují Krista. Když zde pálí knihy židovských autorů, ve skutečnosti podpalují knihu všech knih – Bibli.“ Ve svých jasnozřivých článcích neopomenul upozornit ani na smrtonosnou lhostejnost lidí vůči zlu i oslavit jazyk, který je „skutečným domovem spisovatele v emigraci“. Ačkoli si autor vytkl za povinnost „zachránit život a své psaní, když je ohroženo bestiemi“, umírá v květnu 1939 v pařížském exilu. Knihu přeložil Ondřej Sekal.

Z dalších nových knih připomeňme např. obsáhlý výbor z poezie amerického básníka Allena Ginsberga, duchovního otce hnutí beat generation. Kniha nazvaná Neposílejte mi už žádné dopisy obsahuje jak bardovy proslulé skladby, litanie a hymny, tak i řadu básní v češtině dosud nepublikovaných. Tedy: „Račte si podkasat sukně, mé dámy, teď jdeme peklem,“ jak zní v úvodu k erbovní poemě Kvílení. Knihu v převodech devíti různých překladatelů vydalo nakladatelství Maťa.

Čtyřicet let po smrti Bohuslava Reynka vychází první monografie o této významné postavě české poezie a výtvarného umění. Reynkovo dílo vznikalo stranou dobových mód a trendů. Umělecký samouk prožil většinu života ve vesnické samotě a o osud své tvorby se příliš nestaral. Přesto – nebo snad právě proto – jeho dílo, sycené podněty expresionismu i mysticismu, nakonec došlo uznání. Knihu uspořádal a komentáři opatřil Pavel Chalupa, vydalo nakladatelství Arbor vitae.

Na konec jsem si nechal svazek Český rok z pera Václava Vokolka. Na rozdíl od stejnojmenných souborů lidové slovesnosti jde tentokrát o autorovy parafráze a „vážné i senovážné“ aktualizace folklorních útvarů od pranostik až po pověsti. A jaký pověrečný příběh se dle Vokolka váže k Adventu? „V tomto temném období slunce nemá dost sil, aby spoutalo zlé duchy, a tak se s nimi můžeme setkat v podobě strašidelných Percht, Barborek a Lucek,“ píše autor. Posledně jmenované pak vymetají ze světnic nepořádky. „Někdy vymetly tchyni, někdy i děti. V Holetíně vymetly pana starostu a celou obecní radu. Vesničané však vědí, že Lucky odejdou. Většinou s nějakým obejdou.“ Knihu ilustrovanou Chrudošem Valouškem vydalo nakladatelství Plus.