Skalpování sloužilo k podmanění nepřítele a uzmutí jeho duše. V některých kulturách se žvýkáním skalpů léčily zuby, jinde se s nimi zdobila sedla, říká etnolog Rychlík
Šokující, ohavné a nelidské. To většinu lidí napadne, když přijde řeč na skalpování, tedy na praxi, při které byl nepřítel zbaven vlasů s částí kůže z hlavy. Právě této praktice se v další ze svých pozoruhodných výpravných knih věnuje český etnolog Martin Rychlík.
„Všichni si z dětství z dobrodružných knih spojujeme skalpování se severoamerickými indiány, jde ale o mnohem rozšířenější praxi. Nejstarší doklady o sklapování nacházíme i v Evropě, například ve Švédsku nebo v Dánsku. Nejznámější doklady pak pochází z Altaje z Eurásie,“ popisuje Martin Rychlík.
Nejběžnější význam pojený se skalpováním souvisí s mučením, podmaněním nepřítele a jeho dehumanizací. Skalpování mělo nicméně pro některé kultury také symbolický význam. „Na skalpování se vázaly složité rituály, například skalpové tance. V některých severoamerických kulturách mohly skalpy léčit. Jejich žvýkání bylo v magicko-náboženském myšlení určeno k léčení zubů,“ vysvětluje etnolog.
Jak souvisí vlasy s lidskou duší? V jakých případech se přistupovalo ke skalpování? A jak to bylo s Karlem Mayem? Poslechněte si rozhovor s autorem knihy Dějiny skalpování.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
John Galsworthy: Sága rodu Forsytů. Hvězdně obsazená dramatizace románu nositele Nobelovy ceny
-
Federico Fellini: Lavička v parku. Rozhlasová hra slavného režiséra s Bárou Hrzánovou v hlavní roli
-
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. O tragickém míjení povah, srdcí i nenaplněných snů
-
Shocking Comfort, Neuvěřitelné historie a další povídky francouzského humoristy Alphonse Allaise
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
