Nové knihy

Památník národního písemnictví věnoval 43. číslo sborníku Literární archiv korespondenci Jakuba Demla. Pod názvem Komu svěřiti tento list? zde najdeme studie o roli dopisu v autorově díle, ukázky jeho dosud nezveřejněných listů i zprávy o připravovaných edicích Demlovy korespondence. Editorka svazku Daniela Iwashita v úvodu píše: „Jestliže dnes publikujeme básníkovy dopisy, nemůžeme se nijak zaštítit autorovou vůlí. Víme pouze, že mnohé dopisy jsou podstatným zdrojem jeho díla a jiné zas podstatným autorským komentářem k němu. Pro publikaci těchto dopisů však nemáme souhlas pisatele ani adresátů, pouze důvod, který za nás vyslovil Demlův adresát Josef Polák: je to poklad, který si troufáme otevřít jako zdroj vlastní útěchy, radosti i bolesti...“ Jakub Deml psal dopisy do různých stran. Ve sborníku najdeme nejen listy adresované básníkově rodině, blízkým přátelům či duchovním souputníkům, ale také třeba Marii Majerové, S. K. Neumannovi a Bohumíru Šmeralovi, zakladateli komunistické strany a Demlovu někdejšímu spolužákovi z třebíčského gymnázia. V dopisech vyvstávají básníkovy komplikované vztahy k ženám, církvi i umění, praktické se mísí s poetickým, přízemnost s metafyzikou. Deml, jenž podle svých slov toužil „vyhodit českou literaturu do povětří“, používal soukromý dopis jako základní stavební útvar řady svých knih. Jeho celé dílo lze chápat jako svého druhu dopis, „řeč k druhému“. „Komu svěřiti tento list?“ ptá se básník v jednom svém psaní a dodává: „Větru? Vltavě? Oblakům? Holubicím? – Císařsko-královské poště! A komu jej adresovati? Mým přátelům: květinám!“

Z dalších nových knih připomeňme např. publikaci Revolta stylem, jež se zabývá hudebními subkulturami mládeže v České republice. Kolektiv autorů pod vedením Marty Kolářové se zaměřil na čtyři nejznámější subkultury – punk, skinheads, techno a hip hop, u nichž zkoumal otázku hodnot, politické orientace, vnější stylizace, drog či vztahu k náboženství. Knihu vydalo nakladatelství Slon.

Alternativní verzi novodobé historie předkládá čtenářům román Plán N z pera Simona Urbana. Německý prozaik si pohrává s pochmurnou vizí, že ke sjednocení Německa nikdy nedošlo. Otevřená hranice po pádu berlínské zdi byla opět uzavřena a nadále existují dva německé státy, východní a západní. Po vraždě známého politika začínají oba tábory soupeřit ve vyšetřování a žánr nabývá obrysy politického thrilleru. Knihu v překladu Jany Zoubkové vydalo nakladatelství Odeon.

Na konec jsem si nechal svazek, jenž vyšel k sedmdesátinám básníka Ivana Wernische. Má sdostatek ironický, ba poťouchlý název Co to je toto?, který vhodně koresponduje s hravým duchem oslavencovy poezie. Hold mistrovi zde vzdaly přes čtyři desítky jeho spisovatelských kolegů veršem, prózou, dramatem, ilustrací i písní. Za všechny ocitujme prosté leporelové čtyřverší Jany Soukupové: „Po koňaku, Iwánku, / popij čaje z heřmánku. / Je to zdravý čaj, / pak si zase hraj.“ Knihu vydalo nakladatelství Druhé město.