Nové knihy 16.9. 2010

Nakladatelství Pistorius a Olšanská vydalo sborník Tesilová kavalerie, jehož tématem se stala tuzemská pop kultura v časech normalizace. Jedenáct autorů v čele s editory Petrem A. Bílkem a Blankou Činátlovou zkoumalo dobovou filmovou a seriálovou tvorbu, pop music a další fenomény včetně módy, kutilství či třeba kremačních projevů. Vládní garnitura, která vznikla po srpnu 1968, byla založena na lži nazývajíc okupaci bratrskou pomocí. Svůj nulový kredit se snažila upevnit prostřednictvím ideologické manipulace i skrze umění. Rezignovala na již zcela nefunkční koncept budovatelského socialistického realismu a propagandistický důraz přesunula do oblasti populární kultury. „Každá totalita o sobě lže jako o neútlaku.“ píší autoři. Praktiky ideové indoktrinace ukazují jak na explicitně prorežimních dílech typu Třicet případů majora Zemana, Okres na severu či skrytěji Žena za pultem, tak i na zdánlivě neproblematických komediích a pohádkách, jako byly snímky Na samotě u lesa, Vesničko má středisková či Ať žijí duchové! Ve srovnání s novovlnými filmy 60. let zmizela z produkce let 70. a 80. autentičnost – realita je hladší, problémy malichernější, tíživost světa se vypařila. „Ve Smoljakových a Svěrákových filmech,“ tvrdí Michaela Petránková, „divák nepozoruje realitu, nýbrž uměle vykonstruovaný svět, ve své bláznivosti příjemně obydlený, jevící se mile a útulně.“ Podobné překódování dědictví šedesátých let vidí Petr A. Bílek i v tehdejší pop music, pro niž je mj. typické estrádní televizní aranžmá s velkými tanečními orchestry, které sugerují pocit „kolektivního týmového díla, výsledek harmonické práce celého organismu“. Ostatně státotvorný prvek nalézá autor i v poetice tzv. bublegum stylu Fr. Ringo Čecha. Knihu uzavírá kulturní kalendárium normalizačního dvacetiletí. Z dalších nových knih připomeňme např. soubor poezie z pozůstalosti spisovatele a překladatele Jana Zábrany. Pod názvem Nápěvy se čtenářům dostává do rukou konvolut jeho raných, přesto však pozoruhodných veršů. Texty, psané na přelomu 40. a 50. let, představují Jana Zábranu jako dvojlomného tvůrce. Jednak coby lyrika, souputníka Hrubínova a Fikarova, a jednak jako autora kolářovsky angažovaných svědectví, otevřeně glosujících situaci v tehdejším Československu. Vy srdce v ohni mroucí – tento titul stojí v záhlaví výboru z poezie Vladimíra Houdka, básníka, jenž žil a tvořil na konci 19. století. Před deseti lety byl znovuobjeven Ivanem Wernischem v antologií zapomenutých literátů, nyní se dočkal díky básníku Petru Fabiánovi samostatné knížky. Svazek nabízí poezii nikoli uhlazenou, nýbrž rozervanou, mučivou, sebedrásající, dekadentně ba až kacířsky laděnou. Knihu vydalo nakladatelství Dybbuk. Na konec jsem si nechal taktéž sbírku poezie – a sice prvotinu básnířky Johany Hořejší nazvanou Okraje višní. Slibný debut přináší poezii povýtce osobní, která ale není zahlušena autorčiným egem, poezii křehké obraznosti, nepostrádající ovšem vnitřní žár, a konečně poezii poučenou, jež však obvyklých efektů užívá decentně a s rozmyslem. Básnířka své verše loví v „podrostu pocitů“ nejčastěji ve formě lyrických momentek, zastavených okamžiků. Knihu vydal Literární salon.