Alena Scheinostová: Za ruku

Pak zase dvě kamarádky, asi „nejky“, jak tomu říkají. Ruka v ruce, a když si všimnou, že se na ně okolí dívá s podezíravostí, chytnou se o to pevněji, natruc, protože tak to mládež dělá. Opovažte se zamračit, nebo si dokonce – ó hrůzo – dají pusu!

Čtěte také

Alena Scheinostová: Co přinese sup

A taky dvojice různopohlavní. Na propletených rukou snadno odhadnete, jestli se k sobě hodí. Zhrublá kůže a otřepené nehty křížem krážem s prstíky ze salonu vypadají archetypálně, ale na soulad v postojích to moc nevypadá. Jindy se zase jedny klouby svírají kolem těch druhých příliš majetnicky. Ani to není dobré znamení.

Zato potřetí jsou si ruce blízké, v chůzi se pohupují ve shodném rytmu a aha – tohle budou snubní prstýnky. On ho má na pravé, možná je houslista?

Není všednější gesto než se vzít za ruku. Děláme to, abychom byli v bezpečí, dali najevo blízkost, abychom se o někoho opřeli, když se nám zatočí hlava nebo když stoupáme do schodů. Abychom se tak nebáli, když se nám dělá špatně nebo se před operací propadáme do nevědomí. A taky – když umíráme.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Humr z papírmašé

V posledních týdnech se zase jednou mluví o pokrocích a hrozbách umělé inteligence. Roboti a jazykové modely prý nás vyhubí, a ještě předtím nás šmahem připraví o zaměstnání. Zastanou plno práce třeba i v tom ošetřovatelství a bezpochyby také u dětí a umírajících.

Zajímá vás toto téma z konkrétního úhlu? Dejte mi vědět, zda se zaměříme na lékařskou stránku, konkrétní modely na trhu anebo jak se tisknou robotické ruce na 3D tiskárnách – odpovídá mi chatbot na otázku, zda technologie budou umět replikovat i tak lidskou věc, jako je chytit někoho za ruku.

Něco podobného možná napsal i papeži Lvu, než ten na jaře vydal encykliku „Magnifica humanitas“. Je celá o lidství a umělé inteligenci, a kromě jiného se v ní hledá, co činí člověka skutečně lidským. Podle Lva je to třeba slabost a křehkost.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Dle rozkazu!

Podle mě je to ruka. Dobře, s tou, která prapředkům přestala sloužit při chůzi po čtyřech, a osvobodila se tak pro využití definující to lidské v nás – s tou přišel starý Engels. A na Engelse se papež dost dobře odvolávat nemůže.

Ale možná i zapřisáhlí antimarxisté nakonec uznají, že je ruka se svou schopností napřáhnout se, zachytit, propojit a podepřít výsostným symbolem lidské podstaty. Která není s to vše shrnout, vyhledat nebo vytisknout na 3D tiskárně, ale kterou tak působivě vystihl před pěti sty lety Michelangelo Buonarotti.

Na jeho malbě v Sixtinské kapli vychází Adam z ruky Stvořitelovy a jeho prsty se natahují zpět, aby nasály životodárnou sílu. „Chyť se mě za ruku,“ praví Hospodin. „Budeš člověkem.“