Alena Scheinostová: Humr z papírmašé

Vybavuju si pasáž z kultovní Lásky nebeské, kde Emma Thompson zlehka srovnává: „Co dnes udělal můj bratr? Bil se za svou zemi. Co jsem udělala já? Papírovou masku humra.“ Nedejte se mýlit, ten humr je důležitější.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Dle rozkazu!

Přinejmenším v daný moment a pro dané dítě. Jen se těch dětí zkuste zeptat. Maska humra na besídku, kovbojské kalhoty na tábor, žížala na pokusy nebo tři kaštany a kousek vaty jsou pro ně grálem, kolem kterého se pro tu chvíli točí celý jejich svět.

Jestli je chcete učinit hluboce nešťastnými, odbuďte je. Pokud vám ale záleží na tom, aby si udržely víru ve vás, humry, svět, zaskřípete zuby, odpustíte si zmínku, že je deset večer, a vytáhnete z kapsy žížalu, z druhé tři kaštany a ze šuplíku kus koženky a nůžky. A jdete na to.

Takže už jsme tu během let měli třeba čepičky pro Křemílka a Vochomůrku. Šila jsem je ze starého prostěradla a trochu u toho zuřila, protože jsem místo toho měla dopisovat dizertaci. Do rána jsem to stihla a besídka ve školce by byla bývala zachráněna, kdyby byl náš Křemílek během dopoledne nelehl s angínou. Vochomůrka musel sehrát dvojroli. Ale v čepičce!

Čtěte také

Alena Scheinostová: Palimpsesty

Potom tu byl i rytíř. Přilbici z alobalu měl tak pěknou, že by po ní dnes s chutí sáhl kdekterý bojovník proti 5G sítím. Anebo samuraj v kimonu, které dřív bývalo záclonou u tety na chatě a mělo takový skoro japonský vzor.

V několikáté verzi už mám za sebou taky praoděv. Pro školáka, gymnazistu a teď už i pro dospělce. Střih je pořád stejný a za ty roky ho mám v ruce, mění se jenom velikost. A také materiál: vždyť ani v době bronzové nerostl len vždy stejně pevný, o kožešinách z lišky ani nemluvě. Tak co teprve dneska v prodejně s metráží!

Přirozeně jsem se na to všechno mohla nejpozději s gymnaziální verzí praoděvu svrchu vykašlat. Ať si to šijí sami, jsem zaměstnaná žena a nemáme už dobu bronzovou. Ale nedá mi to. Ono je totiž přece jenom zábavnější sem tam si zavyšívat krzno než smolit analýzu o tom, kolikátá verze mírového plánu pro Írán je zrovna na stole.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Pod zem za paní Holle

Pak je tu to s tou důvěrou. Ta je o to cennější, čím jsou potomkové starší. Dětská důvěra od těch po dvacítce zavazuje snad ještě víc než ta předškolní. Pořád vám věří, že to zvládnete. Že ještě nepatříte do starého železa.

A nakonec je to otázka solidarity. Kolik z vás, milé sestry, právě došívá kovbojské kalhoty?! Která jste právě odstřihla nit za posledním stehem na čepičce Křemílka a Vochomůrky?! Pár tisíc, ne-li víc, nás pravděpodobně bude. A přece vás v tom nenechám.

Tu masku humra, tu taky jednou každá zvládneme.