Odkryté příběhy starých kronik mluví i po staletích. Odhalme tajemství jejich dávných poslání

Ať neuvědomělé, nebo záměrné zkreslení ovlivňuje historický obraz. Se zkreslováním „paměti“ či „vzpomínek“ se setkáváme už v nejstarších historických podáních. A tak se pokusme alespoň některá tajemství nejstarších kronik poodhalit a porozumět jejich dávnému poslání.

1. díl: Tajemství Kroniky tak řečeného Dalimila

10 fotografií

Pro svou malebnou češtinu a lehké zapamatování jednoduchých veršů byla často opisována. Autor, „tak řečený Dalimil“, hovoří prostě: „ta kronika mluví ot narozenie Jezukrista našeho.“ Volí přiléhavá přirovnání, používá lidové výrazy i rčení: „Klí miesto vápna jmějiechu / a všickni jednu řěč mluviechu.“

Myslí na čtenáře, čtivost kroniky a vkládá romantické příběhy. Zároveň si dovolí kritizovat českou šlechtu své doby. V pořadu hovoří medievistka a archivářka Marie Bláhová a medievista a překladatel Tomáš Klimek, ředitel odboru Historické a hudební fondy Národní knihovny ČR.

2. díl: Zbraslavská kronika a čtení mezi řádky

Nejdůležitějším pramenem českých dějin 14. století je Zbraslavská kronika. Vyprávění původně klášterní kroniky se rozrostlo v dějiny nejen českého státu, ale v podstatě střední Evropy. Časově rozprostřeli autoři, z nichž bývá uváděný především zbraslavský opat Petr Žitavský, do doby vlády a smrti krále Přemysla Otakara II. a je dovedena až k roku 1338.

Učiním v této knize, zvané kronika Zbraslavská, to, co dělávají tesáči dřeva a kamene; nejprve podávají hrubý materiál zkušeným kameníkům a stavitelům, ti pak dávají podle svého umění hrubé látce krásnou podobu. Tak se také já pokusím zhruba vypsati to, co jsem viděl, co jsem zcela jistě poznal.

Historii jejího vzniku i zajímavosti obsahu, autorský podíl nám přiblíží odborníci, historici, medievisté: Anna Pumprová, vedoucí Katedry latinského jazyka a kultury Filozofické fakulty Ostravské univerzity, Robert Antonín z Katedry historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity, Marie Bláhová a Tomáš Klimek, ředitel odboru Historické a hudební fondy Národní knihovny ČR.

3. díl: Karel IV. znal cenu „historické paměti“

9 fotografií

Císař a král Karel IV. chtěl spojit kroniky se svými dynastickými cíli tak, aby v nich mohl mít ideovou a praktickou oporu při posilování své panovnické moci. Za pomoci historiografických děl chtěl dosáhnout zvětšení povědomí o jeho státnickém díle. V tom světle mělo směřovat i vylíčení jeho doby pro příští generace.

Karel IV. měl zájem zdůvodnit své postavení na českém trůně – musíme si uvědomit, že byl příslušníkem nové dynastie. Bylo tehdy obvyklé, že až ten druhý panovník se snažil o legitimaci a o nové zpracování dějin té příslušné země. Karel IV. vystupuje už jako dědic tradic, jak těch nových lucemburských, tak těch domácích. On „postavil“ nové dějiny českého státu.
Medievistka a historička Marie Bláhová

4. díl: Vavřince z Březové Kronika (husitská)

12 fotografií

Vavřinec z Březové (asi 1370 – asi 1437) byl česky a latinsky píšící historik doby husitské, nedostudovaný právník, příznivec husitství, odpůrce táborství. Od 90. let 14. století působil na panovnickém dvoře Václava IV., pracoval na překladech a úpravách oblíbených literárních spisů.

Jeho kronikářské dílo líčí počátky přijímání podobojí roku 1414, popisuje události kostnického koncilu, smrt Václava IV. a následující vývoj až po bitvu na Vítkově a odchod táboritů z Prahy. Vysvětluje učení, program i jeho důsledky. Chronologicky zachycuje události prvních husitských let v Čechách, které končí větou o bojích před Kutnou Horou v prosinci 1421.

V pořadu hovoří medievistka a archivářka Marie Bláhová a medievista a překladatel Tomáš Klimek, ředitel odboru Historické a hudební fondy Národní knihovny ČR.