BáSnění Pavla Kolmačky
Hravě groteskní verše básníka Čana, meditativní poezie Vladimíra Mikeše nebo verše Bohuslava Reynka představuje básník a prozaik, který byl v roce 2024 oceněn Cenou Jaroslava Seiferta i Státní cenou za literaturu v souvislosti se svým románem Canto ostinato.
Pavel Kolmačka (1962) od osmdesátých letech rozdával své básně přátelům a otiskoval je v samizdatových sbornících. Oficiálně své texty poprvé vydal v devadesátých letech ve sbírkách Vlál za mnou směšný šos (1994/1996) a Viděl jsi, že jsi (1998). Od roku 2006 publikuje v nakladateltví Triáda.
Vedle sbírek Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014) a Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) vydal také romány Stopy za obzor (2006) a Canto ostinato (2023). V Revolver Revue mu vyšly deníkové záznamy Jedna věta (2012).
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Bohuslav Reynek: Jitřní dvůr. Sníh na zápraží (vyšlo 1969 v jednom svazku s dvěma dalšími sbírkami v Kruh, Hradec Králové)
Jiří Tomášek: Banalita. (Samizdat, KDM 1987; pak Triáda, 2009)
Vladimír Mikeš: Věčnost je teď, právě nyní. Z knihy Co to tu šumí? Blankytný vesmír (Protimluv 2024)
Čan (Tomáš Ungár): Hrajte mi Schuberta, pane Konvalinka. Báseň knižně nevyšla, zazněla v pásmu Čanovy poezie v divadle Orfeus (citovaná verze ze stránek divadla)
Pavel Kolmačka: Neb… se. (otištěna v Revolver Revue 139)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Stíny minulosti a obraz současnosti. Skladba Haštala Hapky slaví mezinárodní úspěch
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
