Dialog se smrtí a Skandinávií. Státní ceny za literaturu a překlad získali Pavel Kolmačka a Dagmar Hartlová

Vzorce nepřetržitého opakování

Státní cena za literaturu se uděluje od roku 1995 v návaznosti na tradici první republiky, která byla ustavena roku 1920. Je určena k ohodnocení buď významného původního díla české literatury ‒ jako v letošním roce, nebo dosavadní literární tvorby. Státní cena za literaturu se uděluje na návrh poroty jmenované ministrem kultury. Letos ji obdržel básník, prozaik, redaktor a překladatel Pavel Kolmačka za literární počin, loňský román Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy, kterým mimo jiné ohledává úzkost ze smrti jako reálnou sílu, která pracuje uvnitř nás, kdesi v „podpalubí“, jakýsi dialog se smrtí. „V šestnácti kapitolách autor rozvíjí metaforu podobnosti života a hudby v jejich repetitivních motivech. Canto ostinato, stejnojmenná minimalistická skladba napsaná pro čtyři hudební nástroje, je postavena na opakujících se figurách, jež interpreti poměrně volně kombinují a rozvíjejí. „Román-síť, jak bývá Kolmačkova próza označována, rozkrývá vzorce nepřetržitého opakování – jakéhosi genetického kódu či jakýchsi rodinných konstelací – které v sobě zahrnují to, co si neseme z dědictví předchozích generací, i to, co předáváme dalším pokolením,“ praví laudatio. Jedinečnost Kolmačkovy poetiky můžete ocenit také v jeho deníkových zápisech z knihy Jedna věta, kterou pro rozhlas upravil hudební skladatel Michal Rataj a natočil s hercem Davidem Matáskem.

Překládání je pro mě všechno

Státní cenu za překladatelské dílo získala Dagmar Hartlová za celoživotní přínos ke zprostředkování švédské a norské literatury českému čtenáři a za významné pedagogické působení. Její precizní práci vyzdvihla porota i v hodnocení: „Do češtiny převádí tematicky i formálně náročná díla, která vyžadují schopnost ponořit se do různých historických epoch a prostředí, ale také zprostředkovat výraznou poetiku. Vedle překladů samotných je její zásluhou také skutečnost, že pro severskou literaturu dokázala nadchnout česká nakladatelství v době dávno před rozmachem severské krimi. Každá přítomnost Dagmar Hartlové na jakémkoliv publikačním počinu, ať v roli překladatelky, či redaktorky, vždy představuje záruku vynikající práce a vysoké kvality výsledku.“