Ian McEwan: Betonová zahrada. Hororová atmosféra a erotické dusno v příběhu o čtyřech sourozencích

Sourozence Julii, Jacka, Sue a Toma zasáhne smrt rodičů. Z obavy o ztrátu domova se rozhodnou před světem náhlý odchod rodičů utajit. Zásoba betonu původně určeného k úpravě zahrady se bude hodit.

Hlavním vypravěčem příběhu je patnáctiletý Jack. Jeho optikou McEwan chirurgicky popisně a odosobněně drtí krunýř morálních hodnot a společenských předsudků. Nikoho a nic nehodnotí, neodsuzuje, a stejně tak ani nikomu nefandí.

Čtěte také

Román, který se k člověku nenápadně plíží... a pak vybuchne. Betonová zahrada pořád nahání husí kůži

V atmosféře všeprostupujícího dusna nastává postupný a hluboký rozvrat životního ukotvení. Každé z dětí se vyrovnává se ztrátou přirozeného rodinného jádra po svém. Únikem do literatury a vlastního psaní, do milostného vztahu, k autoerotice nebo transsexualitě.

Dokonale vystupňovaná existenciální úzkost vrcholí smutnou jistotou. Ve vykolejeném světě bez mravních i materiálních opor zůstává posledním záchytným bodem láska. V jakékoliv podobě, tedy i ta incestní, sestersko-bratrská.