David Zábranský: O jednom zachraňování života. Radikální moudra ceděná přes roušku čte Václav Neužil

Do Česka dorazil zákeřný virus a odstartoval dlouhé období zákazů a příkazů. Panika, strach, ale i absurdní situace uvrhly společnost do chaosu a zastavily běžný život. Právě do období pandemie covidu situoval svojí útlou prózu David Zábranský.

Knížka nazvaná O jednom zachraňování života vyšla téměř v tichosti v nakladatelství Větrné mlýny před třemi lety. Esejisticky laděná novela je vlastně jedním dlouhým monologem. A jak je u autora už skoro zvykem, stvořil specificky nesympatického hrdinu, který ovšem mnohé situace komentuje až bolestně trefně.

Čtěte také

O pokusech vydat se všanc. Brněnský MAČ s Davidem Zábranským

Bezejmenný ústavní právník a bývalý sociální demokrat je tak trochu slabošský intelektuál, s nímž by se posluchač asi úplně ztotožňovat nechtěl. Jenže v některých ohledech se mu to nakonec chtě nechtě možná stane. A tam, kde ne, tam ho text minimálně vyprovokuje k vymezení se. A to není málo.

David Zábranský tady podobně jako v dalších svých knihách opět klade radikální otázky a skepticky komentuje žitou realitu. Vzhledem k období, do kterého se trefuje, je to až výjimečně bolestivé. Pandemie už naštěstí odezněla, ale tu dobu zákazů, bezradnosti a absurdity si ještě dovedeme vybavit živě.

Na samém počátku Zakázaného léta s Vltavou se proto můžeme znovu ponořit tam, kde už snad lidstvo zase na dlouhou dobu nebude. Devítidílnou lamentací muže, který ví moc dobře, co si o čem myslet, provází staniční hlas Vltavy Václav Neužil.