Karneval, Mar, Ztroskotání a další katalánské povídky z antologie V zahradě Ramonově

„Vybrali jsme autory různě píšící, různě uvažující. Někteří přišli k literatuře od novin, jiní od plátna, všichni se však do ní obtiskli – svým dílem,“ uvádí k výběru povídek do antologie V zahradě Ramonově překladatel Vít Groesl. „Lluíse Ferrana de Pola vyhnala občanská válka do Mexika, avšak svým psaním a jazykem zůstal doma. Málokdo dokáže mluvit o těch nejspletitějších věcech našich dní s takovou srozumitelností a vytříbeností jako Josep Pla. Stěží bychom hledali někoho, kdo je schopen s takovým jemnocitem jako Mercè Rodoreda vykreslit i ten nejnepatrnější záchvěv v nitru člověka. Neuvěřitelná je životaschopnost a vitalita každé z vět z pera Montserrat Roig. O rafinovanosti a nadčasovosti humoru Sergi Pàmiese není třeba vést dlouhé debaty.“

Josep Pla: Nejsme nic, avšak těžko říct...

Pere Ametller, kterému nikdo neřekne jinak než pan Peretka, se má velmi dobře. Je bohatý, nic mu nechybí a spokojeně si se svou rodinou žije v obci Torrelles. Proto ho velice zneklidní slova přítele Rafaela, který mu prorokuje náhlý konec „po třech kýchnutích“.

Spisovatel a novinář Josep Pla (1897–1981) bývá označován za největšího katalánského prozaika 20. století. Jeho souborné dílo čítající více než třicet tisíc stran mělo zásadní význam pro modernizaci katalánštiny a pro popularizaci katalánské literatury obzvlášť v nelehkých dobách frankistické diktatury.

Příběh Nejsme nic, avšak těžko říct… je součástí povídkového souboru La vida amarga (Hořký život). Autor v něm líčí své zážitky mladého novináře cestujícího po Španělsku i po Evropě na počátku 20. let 20. století. Už tehdy z jeho textů čiší jasně patrné schopnosti skvělého vypravěče bedlivě pozorujícího osoby, jež ho obklopují.

Mercè Rodoreda: Karneval

Mladý muž doprovází noční Barcelonou domů půvabnou dívku. Je karneval, čas bujarých oslav, ale také příležitost být na chvíli v kostýmu s maskou někým jiným, tajemnějším a zajímavějším. Oba mladí lidé jdou deštěm smáčeným městem a postupně odkládají své masky a dávají si nahlédnout do svých skutečných životů. 

Mercè Rodoreda (1908–1983) byla nepochybně jednou z nejvýraznějších postav katalánské literární historie. Do světa literatury vstoupila ještě před vypuknutím španělské občanské války. Poté v její literární dráze došlo k bezmála dvacetileté odmlce. Na vině byl nucený odchod do exilu a dlouhé zvykání si na druhý domov, jímž se pro ni po několikaleté francouzské zkušenosti stala švýcarská Ženeva. Právě zde se Rodoreda znovu autorsky našla a během necelých dvou dekád vydala svá nejzásadnější díla – mimo jiné romány La plaça del Diamant (Diamantové náměstí) a Mirall trencat (Rozbité zrcadlo) a několik povídkových sbírek. Do rodného Katalánska se natrvalo vrátila až roku 1972.

Povídka Karneval pochází ze sbírky Vint-i-dos contes (Dvacet dva povídek), jež je charakteristická zasazením do prostoru barcelonských čtvrtí Sarrià-Sant Gervasi a Gràcia, v nichž autorka prožila mládí a které jsou nedílnou součástí mnoha jejích próz.

Lluís Ferran de Pol: Ztroskotání

Mexiko mělo být jeho novou životní šancí. Chtěl se zde vrátit ke studiu medicíny. Přihlásil se ale jako dobrovolník do záchranné výpravy, která měla zlikvidovat ohnisko žluté zimnice v močálech na pobřeží Atlantiku. Tam v malé rybářské vesnici potkal ženu, kvůli které je dnes „ejerce sin título“, tedy léčitel bez potřebné kvalifikace...

Lluís Ferran de Pol (1911–1995) byl katalánský spisovatel a právník a jeden z velkých příslibů katalánsky psané předválečné literatury. Během občanské války ve Španělsku bojoval na straně poražených republikánů a jeho dílo se tak svého vydání dočkalo až roku 1964. Po prohrané válce se Lluís Ferran de Pol po krátké internaci ve francouzském koncentračním táboře emigroval do Mexika, kde se mimo jiné podílel na vydávání katalánských exilových časopisů.

Do rodného městečka Arenys de Mar se autor vrátil v roce 1948 a v dalších letech se věnoval zejména své advokátní praxi. Literaturou se zabýval příležitostně.

Patrně nejoceňovanějším a nejznámějším spisovatelovým dílem je povídková sbírka La ciutat i el tròpic (Město a obratník). I zde Ferran de Pol čerpá ze svého mexického exilu, užívá tamějších mýtů a legend jako nedělitelné součásti reality i lidské povahy. Esence této povídkové sbírky je dokonale shrnutá v jejím závěrečném textu nazvaném Ztroskotání.

Montserrat Roig: Mar

Mar je po autonehodě v kómatu. Její přítelkyně si připomíná dobu, kdy byly spolu. První setkání ve vlaku, společné cesty ojetým citroënem Méhari. Oživuje v sobě podmanivou a komplikovanou povahu Mar a milostný vztah, který se mezi nimi nečekaně rozvinul.

Montserrat Roig (1946–1991) byla významnou katalánskou spisovatelkou, esejistkou, politickou aktivistkou a novinářkou specializující se na rozhovory s výjimečnými osobnostmi. Proslavila se zejména několikasetstránkovým opusem Els catalans als camps nazis (Katalánci v nacistických táborech), jímž do katalánské společnosti přinesla dlouho opomíjené téma několika tisíc republikánsky smýšlejících Katalánců deportovaných do nacistických koncentračních táborů. Montserrat Roig byla též známou zastánkyní ženských práv, řada z jejích esejí se tak věnuje právě problematice feminismu.

Povídka Mar je součástí autorčiny z pozdní sbírky El cant de la joventut (Píseň mládí), ve které v celkem osmi příbězích přemítá o ztraceném mládí, sexu, vzpomínkách a zapomnění. Je dokonalým příkladem autorčina poetického a zároveň značně ironického stylu, jejž uplatnila ve svých rozsáhlejších prózách.

Sergi Pàmies: Velký barcelonský román

Humorná hříčka o městě, jeho obyvatelích a ztráceném a znovu nalézaném rukopisu románu. Netradiční literární procházka katalánskou metropolí – jejíž jméno se ale v textu ani jedinkrát neobjeví – nabízí spíše než architektonicko-urbánní zážitek pronikavý pohled na různé lidské vášně zmítající se ve šťastně chaotickém světě.

Sergi Pàmies (1960) patří mezi nejznámější katalánské spisovatele současnosti. Kromě psaní se živí taktéž překládáním, svými sloupky pravidelně přispívá do největšího barcelonského deníku La Vanguardia. On sám se narodil v Paříži, kde prožil i prvních jedenáct let svého života. Až poté se rodina vrátila z exilu zpět do Barcelony. Autorova matka, spisovatelka a politická aktivistka Teresa Pàmies (1919–2012) v exilu prožila velkou část života, mimo jiné i dvanáct let v Praze, kde pracovala ve španělské sekci Československého rozhlasu.

Ačkoliv je Pàmies autorem hned několika románů, většina katalánských čtenářů si jeho jméno spojuje především s brilantně vykonstruovanými povídkami. Od roku 1986 stihl publikovat již deset povídkových sbírek, mezi něž patří i La gran novel·la sobre Barcelona (Velký barcelonský román).