Osudy Martina Bojara. Rozhlasové vzpomínání neurologa, psychoterapeuta a pedagoga

Rodiče Martina Bojara pocházeli z rozdílných společenských vrstev, to si syn začal uvědomovat velmi brzo. Už od raného mládí často přemýšlel o fungování společnosti, což mu ostatně vydrželo celý život. Během studia medicíny se účastnil různých antisystémových akcí a také mnohé sám pořádal. Vedlo to mimo jiné k tomu, že nemohl sehnat práci v Praze. Nakonec získal zaměstnání v Psychiatrické nemocnici v Kosmonosích, což se ukázalo jako důležitý moment pro jeho další směřování a celoživotní propojování oboru neurologie a psychiatrie.

Pár let potom přestoupil do pražské Fakultní nemocnice Motol, kde od roku 1993 do 2012 setrval v pozici přednosty Neurologické kliniky. Po sametové revoluci tři roky působil jako ministr zdravotnictví naší republiky. V rozhlasovém pořadu říká, že za to může Dalajláma, který měl velký vliv na Václava Havla, a poradil mu, aby do nové vlády pozval lidi, kteří se o to aktivně nesnaží.

Doktor Bojar je nicméně velmi aktivní dosud, nejen v práci, ale angažuje se i společensky. Například je dlouholetým a blízkým spolupracovníkem Nadace Charty 77 a Konta Bariéry.