Osudy Věry Šťovíčkové-Heroldové. Vzpomínky rozhlasové novinářky a překladatelky
Věra Šťovíčková-Heroldová (1930–2015) byla v 60. letech nepřehlédnutelnou osobností rozhlasové žurnalistiky. Zpravodajka v Africe se vrátila do Československa na jaře 1968 a za mikrofonem prožila i bouřlivý týden po 21. srpnu.
Vypravěčka, která vyrostla v letech poznamenaných 2. světovou válkou v obyčejné pražské rodině, brzy po maturitě nastupuje na brigádu do Československého rozhlasu. Deset let působí jako zahraniční zpravodajka z Afriky a zemí Středního východu. Procestovala řadu států a její reportáže přinášely informace o skutečném dění v tehdejší Africe.
Do Prahy se vrátila v březnu 1968 a spolu s dalšími redaktory zažila vzrušený rozhlasový srpen 1968. Ve zpravodajské redakci zůstala do roku 1970, kdy byla spolu s dalšími novináři své generace normalizačním vedením vyhozena. V těchto letech prodávala v trafice, dělala uklízečku, byla ženou v domácnosti. Na počátku roku 1977 podepsala Chartu 77.
Osudy Věry Šťovíčkové-Heroldové jsou vyprávění s otevřeným koncem, v jejich závěru hovoří o překladu románu Hladová cesta afrického, anglicky píšícího autora Ben Okriho, za který dostala v roce 2000 tvůrčí prémii v soutěži o Cenu Josefa Jungmanna.
Mimochodem autorská a překladatelská bibliografie Věry Šťovíčkové-Heroldové, která překládala z angličtiny a z francouzštiny částečně pod pseudonymy a zčásti pod jmény jiných překladatelů, obsahuje přes padesát titulů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
