František Kožík: Po zarostlém chodníčku. Obsáhlá životopisná kniha o životě Leoše Janáčka

Životopisná kniha přináší nezkrášlenou a někdy i drsnou pravdu o životě Leoše Janáčka. Zkušený autor volí velmi účinnou a živou formu vyprávění, v níž propojuje a konfrontuje obecně známé skutečnosti, které v jeho podání vytvářejí nový, citlivý a lidsky přitažlivý obraz Janáčka člověka i umělce.

Výstavba jednotlivých obrazů vyrůstá z autorova záměru zdůraznit posledních dvacet let skladatelova dlouhého a bohatého života jako stínem tragické bezvýchodnosti poznamenané údobí, v němž ale Janáček začínal přece jen pronikat do povědomí domácí i světové hudební veřejnosti.

Leoš Janáček dnes patří mezi tři české nejvýznamnější a nejznámější hudební skladatele. Málokdo si však uvědomuje, že za Janáčkova života tomu tak vůbec nebylo. V té době byl mnohem uznávanější jeho současník Vítězslav Novák, jehož skladbám kritikové a diváci lépe rozuměli. Janáček byl pro tehdejší maloměstskou společnost příliš novátorský, hudebníkům připadaly jeho partitury složité a nemelodické a pro zpěváky byly téměř nezpívatelné. Zdeněk Nejedlý, jeden z Janáčkových nejhlasitějších odpůrců, ho nepovažoval za skladatele, nýbrž za folkloristu, primitiva a konzervativního moravského skladatele, jehož hudba je předurčena k neúspěchu.

Čtěte také

Sedmé nebe s Vladimírem Franzem: Tož nám mistře něco složte! A Leoš Janáček vytvořil Glagolskou mši

Kniha Františka Kožíka mapuje život Leoše Janáčka a jednu z jejích hlavních linek tvoří zejména Janáčkův boj za uznání. Kožík zobrazuje skladatele jako člověka, který si jde za svými sny a jehož život je dlážděn neporozuměním. A i když si skladatel na sklonku života konečně vydobyl uznání alespoň části odborné veřejnosti, tam, kde to tolik potřeboval, se mu porozumění příliš nedostávalo. Ono také vyjít s takovým „popudlivcem“, jak dokládá František Kožík v mnoha citacích a rozhovorech, nebylo vůbec jednoduché.