Zemřel klavírista a pedagog Rudolf Bernatík. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech

Proslulý svou otevřeností, humorem, obrovským přehledem i mimo hudbu, vytrvalostí a skromností, milovaný svými žáky, publikem i kolegy. Také v Osudech se odkazoval na moudro Ilji Hurníka: „Zvědavost je dar!“ A jak dodával Rudolf Bernatík: „Zájem o vše kolem sebe je základem veškerého úspěchu.“

Ten Ruda bude klavírista

Rodák ze Šumbarku u Havířova prožil své dětství v atmosféře strachu z náletů, ale během válečných let už coby šestiletý seděl za klavírem. „Ten Ruda bude klavírista“, prohlásila paní učitelka po první hodině. „Někdy mezi devíti až dvanácti lety jsem ale klavír doslova nenáviděl“. Vytrvalost a důslednost, obě tyto vlastnosti považoval vždy za začátek a konec všeho, a první úspěchy ho přivedly na konzervatoř do Bratislavy. „Pro budoucího umělce jsou důležití rodiče a učitelé, ale stejně tak umělecké okolí, ve kterém vyrůstá. A do Bratislavy byl tenkrát odsunutý Václav Talich, jehož koncerty jsem se svými spolužáky - později věhlasnými slovenskými skladateli – všechny navštěvoval.“

Většina studentů a absolventů uměleckých škol se do Ostravy nevrací. Rudolf Bernatík pokaždé. V roce 1953 totiž vznikla v Ostravě Vyšší hudebně-pedagogická škola, základna pro pozdější konzervatoř. Osudy prolínají vzpomínky na tehdejší umělecké  osobnosti Ostravska: na Bernatíkova učitele Josefa Kyselu, skladatele Rudolfa Kubína a Miroslava Klegu nebo Eduarda Dřízgu i dirigenta Jana Šoupala. Stěžejní roli hrál pro Rudolfa Bernatíka ostravský rozhlas, pro který nahrával od svých deseti let, mimochodem – v rozhlasovém archivu najdeme stovky jeho nahrávek: „Rozhlas byl můj druhý domov“. V roce 1956 odchází na akademická studia do Prahy, do třídy Františka Raucha. Z významných osobností AMU věnuje zvláštní vzpomínku Františku Maxiánovi.

Následovaly velké úspěchy na světové soutěži v Moskvě (1957) a ve Varšavě (1960), kde mu Nadia Boulanger nabídla studium v Paříži. S jeho kádrovým posudkem nemohla být o něčem takovém řeč. Osud ale zavál Rudolfa Bernatíka v souvislosti s vojenskou službou do Košic, kde se věnoval i divadlu, a opět do Ostravy, kde umělecky a pedagogicky působil téměř do své smrti. A proměnu Ostravy v moderní město patřičně oceňoval.

„Velké téma v životě umělce je psychická odolnost, stačí dvě vteřiny a z vrcholu spadnete na dno“. I této oblasti se odborně věnoval. Patřil mezi nejoblíbenější vysokoškolské učitele, mimochodem, byl rovněž jedním z pedagogů světově proslulého klavíristy Lukáše Vondráčka. „To, co dnes zahrají 14leté děti, byl dříve slušný výkon studenta hudební akademie na absolventském koncertě. To je neuvěřitelný pokrok, co se dnes v oblasti interpretace děje“, svěřuje se Rudolf Bernatík, mj. porotce desítek prestižních soutěží.

„Ráj na zemi není a nikdy nebude. Ale když budeme jako lidstvo trpěliví, budeme mít aspoň možnost řešit, co nás trápí. A umění? To je schopno reagovat samo na sebe, o to nemám strach“. Rudolf Bernatík vzpomíná v Osudech z roku 2013 také na Maurizia Polliniho, se kterým soutěžili v roce 1960 na klavírní „olympiádě“ ve Varšavě. Shodou okolností se životy obou uzavřely 23. března 2024.