Osudy Luďka Veleho. Rozhlasové vzpomínání sólisty opery Národního divadla v Praze
Luděk Vele ve svých rozhlasových Osudech poutavě vypráví o některých svých životních rolích a v pořadech zazní i kratinké ukázky z Leporella, Kecala, Revírníka. Těšit se můžeme i na jeho „kumštýřské lumpárny“. A bez povšimnutí nemůže zůstat ani další oblast pěvcovy aktivity. Zasadil se totiž o obnovu chátrajícího hradu Grabštejna na Liberecku. Čtvrtstoletí pro hrad pravidelně pořádal benefice s účastí ansámblu opery Národního divadla, jimiž pomohl ke zvelebení památky.
Luděk Vele, sólista opery Národního divadla v Praze, prožil své dětství jako spousta jiných kluků. S partou kamarádů, kteří bojovali proti kouření, dokud se nenaučili kouřit, kteří po válce „zkoumali“ nalezené granáty, dokud jednomu z nich granát neutrhl ruku. Ale jak říká, byla to doba šťastná, i když jeho maminka opravdu neměla na růžích ustláno.
Tatínek zemřel, když byly Luďkovi čtyři roky. S maminkou si ukládali korunu denně, aby se o prázdninách mohli vypravit k Máchovu jezeru. Ale to neznamenalo, že by si mohl dělat, co se mu zlíbí. Když si zasloužil, dostal výprask. Jednou to odneslo jeho ucho i kytara.
Se zpěvem začal ve sboru Jitřenka a chvilku pošilhával po libereckém Severáčku, ale Jitřence zůstal věrný až do mutace. Na škole se mu příliš nedařilo, musel ji dokonce opustit. Odešel ke kulisákům do libereckého divadla. A v tomto momentě nastal zásadní zlom jeho života. Učarovalo mu jeviště a operní zpěv. Rozhodl se naučit se zpívat. Kdo Luďka Veleho zná osobně, ten ví, že když se k něčemu rozhodne, nic neodkládá a dotáhne vše do zdárného konce.
V Praze na konzervatoři sice hned neuspěl, ale dostal se na konzervatoř brněnskou. Po roce přešel do třídy Jaroslava Horáčka a ještě před ukončením studia získal angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Dostal také dvě jedinečné nabídky směřující k angažmá v zahraničí. Byly zamítnuty s odůvodněním, že musí socialistické republice vrátit to, co do něho svým školstvím vložila.
Na „osud“ nezanevřel. Po několika letech v operním souboru Divadla F. X. Šaldy se stal sólistou Národního divadla v Praze, které svým pěveckým uměním později reprezentoval často i v zahraničí. Za roli Chrudoše v Libuši a roli barona Ochse von Lerchenau v Růžovém kavalírovi ostatně obdržel Ceny Thálie 1995 a 1996. Kromě toho hostoval také na zahraničních scénách a byl vyhledávaným koncertním pěvcem. Spolupracoval s rozhlasem a televizí a natočil také řadu snímků pro domácí i zahraniční hudební vydavatelství.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
John Wyndham: Den trifidů. Co se stane, když většina lidí přijde o zrak? Čte Norbert Lichý
-
Konstantin Biebl: Cesta na Jávu. Exotické zážitky českého básníka z cesty do jihovýchodní Asie
-
Kdy pravda podobá se prstu na ústech. Jan Skácel jako básník v překladech děl od Sofokla po Lorcu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
-
Severka
Nina Špitálníková -
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů