Zemřel malíř, sochař a ilustrátor Boris Jirků. Poslechněte si jeho rozhlasové vzpomínání v Osudech
Ve věku 70 let zemřel malíř, sochař, ilustrátor a pedagog Boris Jirků. Věnoval se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice, výtvarným realizacím v architektuře.
Jeho rukopis je nezaměnitelný: barokně nezdrženlivá expresivnost, grotesknost na hranici deliria a za hranicí smyslu, třeskutá barevnost, víření perspektivy a času (co je nahoře, je i dole, co je uvnitř, je i venku), rychlé kresby, teatrálnost detailu trumfující celek, tragikomické drama proměny.
Malíř, sochař, ilustrátor a pedagog Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně. Po Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka. Jeho snem byla studia ve Vídni u Oskara Kokoschky. Jenže, jak Jirků říká v Osudech, Vídeň byla v časech reálného socialismu od nás tak daleko, že snad ani neexistovala.
Malíř Boris Jirků a jeho Mistři
Mezi své učitele řadí Petra Brandla, Matyáše Brauna, Jana Baucha, Albína Brunovského. Ilustrátorský debut Borise Jirků, Márquezova Kronika ohlášené smrti, byl rázným vstupem do literárního, ale i výtvarného světa. Kronika ohlášené smrti se stala nejkrásnější knihou roku 1984. Pak v rychlém sledu přicházely další tituly: Sto roků samoty, Grassův Plechový bubínek, díla Daniila Charmse a především prózy Michaila Bulgakova.
V rozhovoru pro měsíčník Host překladatelka Alena Morávková uvedla, že se Bulgakov stal jejím osudem. Bulgakov se stal osudem i pro malíře Borise Jirků. Průběžně ilustruje jeho knihy přes pětatřicet let. Čtyřikrát ilustroval jeho proslulý román Mistr a Markétka. To je hodně unikátní událost přesahující český kontext. Poslední vydání Bulgakovova románu doprovází více než osmdesát jeho ilustrací-obrazů. Ilustroval nejmíň stovku knih. Ale dva jeho Mistři zůstávají, Bulgakov a Márquez, ti ho provázejí celý život.
Moje představa ilustrace je taková, že se stávám jednou z postav knihy, v její kůži se rozhlížím kolem sebe a vnímám děj, který nastartuje mou imaginaci. Knihu si nejdřív čtu jako scénář, jednotlivé obrazy si zaznamenávám, podtrhuju si, na které stránce, abych tam měl přesné popisy, a pak dělám sběr.
Boris Jirků
Po Listopadu Boris Jirků vedl výuku figurální kresby a malby na VŠUP v Praze. Krátce tam působil jako rektor. V osmdesátých letech byl zvolen předsedou revoltujícího Aktivu mladých výtvarníků a následně v roce 1989 předsedou OF (Občanského fóra československých umělců se sídlem v Mánesu).
Profesor Jirků se věnoval výuce figurální kresby a malby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Založil a organizoval projekt FIGURAMA pro naše i zahraniční studenty uměleckých škol. Jde o putovní výstavu a katalog, kde jsou představeny různé přístupy k figurální tvorbě: malby, kresby, plastiky, detailní studie i abstraktních obrazy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Frank Bertrand: Poslední noc Tennessee Williamse. Bilanční monolog stárnoucího umělce
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka