Neslyšela, nemluvila, pásla ovce a já ji měla ráda. Adéla Marie Jirků napsala a namalovala knihu o Mařce, která ve stáří začala kreslit
„Včera jsem si říkala, že jsem asi stará duše, babička v šestatřicetiletém těle. Mám ráda cimbálovku, Valašsko a nářečí, zajímají mě příběhy tamních stařečků a stařenek. Je mi to blízké, prostupuje to mnou a mám potřebu přenášet to na papír,“ popisuje ilustrátorka Adéla Marie Jirků svůj vztah k domovině rodičů. V současné době finišuje důležitou autorskou knihu Mařka, s Markétou Kaňkovou ale ve Vizitce mluvila také o výtvarné práci svého otce Borise Jirků.
Když se maminka ilustrátorky Adély Marie Jirků dozvěděla, že je v „její“ Horní Bečvě na prodej statek, do kterého zamlada chodívala na zabijačky, koupila jej. Přála si totiž, aby rodina, tehdy už zakořeněná v Praze, měla i nadále s Valašskem kontakt. Dům prodával bratr a opatrovník hluchoněmé Mařky, která celý život pásla ovce a kydala hnůj. Na statek byla tak zafixovaná, že v novém domě, kam se s bratrem přestěhovala, jen přespávala. „Nedokázali jsme jí vysvětlit, že už bydlí jinde. A tak jsme říkali, že jsme tu chalupu koupili i s Mařkou.“
Jako malá se Adéla Mařky spíš bála, postupem času se ale spřátelily. „Já to místo miluju stejně, jako ho milovala ona. Taky mě fascinovalo, jak díky nám objevila voskovky. V šedesáti jimi začala kreslit a ti její hlavonožci jí vydrželi do smrti,“ ukazuje papíry důkladně pokryté barevnými malůvkami postaviček, které připomínají ovce a jakéhosi paňácu – pravděpodobně Mařčina bratra. Lepší ukázku art brut aby jeden pohledal. Letos to bude deset let, co Mařka zemřela, a letos v září by také Adéla Marie Jirků měla zdárně dotáhnout autorskou ilustrovanou knihu o Mařce. Pracuje na ní od roku 2006 a chápe ji jako poctu jednomu netuctovému osudu. „Knihu vnímám jako službu, poslání. Všechny babičky po mně chtěly, abych ji vydala. Až to bude hotové, asi budu moct zemřít,“ usmívá se.
Budu jako Komenský. Zašitá v poustevnickém aťasu
Ilustrace do knihy tvořila olejovými pastely, stejně dobře ovšem dokáže malovat akrylem a kreslit tužkou a fixou. Obrazy také občas vyšívá; jsou jí pak příjemné na omak. Ráda se zaměřuje na detaily a její kresby mají expresivní styl. Jediné, čemu se vědomě spíše vyhýbá, jsou figury. Na ty je pro změnu expert její otec, pedagog a přední český ilustrátor Boris Jirků, jenž vytvořil například ilustrace na obal Bulgakovova románu Mistr a Markétka. „Markétka je inspirovaná mojí maminkou,“ podotýká Adéla.
Ačkoliv jako děcko pobíhala po ateliéru, kde její otec učil, ji to k figuře netáhlo. „Mě baví zachycovat emoce tady a teď, nebaví mě trénink, který dobře nakreslená figura potřebuje. Ale máme v rodině dlouhověkost, tak třeba se to časem zlepší.“
Tehdy si mezi nahými modely a mladými studenty umění představovala, že jednou bude jako Jan Amos Komenský: Zašitá ve svém poustevnickém ateliéru. Tuhle myšlenku naštěstí naplnila jen částečně. Jak ve Vizitce řekla, sama nemá tendenci se „někam cpát“, vždy čeká, až ji druzí pozvou vystavovat anebo ji vyzvou k ilustrování. Tak k ní přišla například nabídka tvorby plakátu pro koncert její oblíbené zpěvačky Katarzie, ilustrace k českému překladu tísnivého francouzského románu Taková je Sarah, nabídka vyšívaného kalendáře pro japonský obchod Postolka anebo práce na ilustraci pro vydání Všeobecné deklarace lidských práv v nakladatelství 65. pole.
Související
-
Ilustrace pro hospic? Musel jsem k nim dospět, říká výtvarník Jakub Bachorík
Spanilá jízda lemovaná uměleckými školami, jak o své cestě na pražskou UMPRUM mluví ilustrátor Jakub Bachorík, má další úspěšnou zastávku.
-
Když je možnost jet do Ameriky, rozbuší se mi srdce, říká ilustrátor Jindřich Janíček
Neběhá, ale v běhu si – jako ve všem – rád hledá příběhy a zajímavosti. Všímá si typicky městské krajiny okolo sebe a zážitky z cest zpracovává do komiksových deníků.
-
Filip Pošivač: Ilustrátor knihy Kuba Tuba Tatubahn popisuje cestu ke kreslení
Má rád poetiku Jiřího Trnky, klasické loutky, Felliniho film 8 1/2, přírodu Jizerských hor a písničky Devendry Banharta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.