Neslyšela, nemluvila, pásla ovce a já ji měla ráda. Adéla Marie Jirků napsala a namalovala knihu o Mařce, která ve stáří začala kreslit

Když se maminka ilustrátorky Adély Marie Jirků dozvěděla, že je v „její“ Horní Bečvě na prodej statek, do kterého zamlada chodívala na zabijačky, koupila jej. Přála si totiž, aby rodina, tehdy už zakořeněná v Praze, měla i nadále s Valašskem kontakt. Dům prodával bratr a opatrovník hluchoněmé Mařky, která celý život pásla ovce a kydala hnůj. Na statek byla tak zafixovaná, že v novém domě, kam se s bratrem přestěhovala, jen přespávala. „Nedokázali jsme jí vysvětlit, že už bydlí jinde. A tak jsme říkali, že jsme tu chalupu koupili i s Mařkou.“

Ilustrace Adély Marie Jirků|foto:Tereza Havlínková, Český rozhlas

Jako malá se Adéla Mařky spíš bála, postupem času se ale spřátelily. „Já to místo miluju stejně, jako ho milovala ona. Taky mě fascinovalo, jak díky nám objevila voskovky. V šedesáti jimi začala kreslit a ti její hlavonožci jí vydrželi do smrti,“ ukazuje papíry důkladně pokryté barevnými malůvkami postaviček, které připomínají ovce a jakéhosi paňácu – pravděpodobně Mařčina bratra. Lepší ukázku art brut aby jeden pohledal. Letos to bude deset let, co Mařka zemřela, a letos v září by také Adéla Marie Jirků měla zdárně dotáhnout autorskou ilustrovanou knihu o Mařce. Pracuje na ní od roku 2006 a chápe ji jako poctu jednomu netuctovému osudu. „Knihu vnímám jako službu, poslání. Všechny babičky po mně chtěly, abych ji vydala. Až to bude hotové, asi budu moct zemřít,“ usmívá se.

Budu jako Komenský. Zašitá v poustevnickém aťasu

Ilustrace do knihy tvořila olejovými pastely, stejně dobře ovšem dokáže malovat akrylem a kreslit tužkou a fixou. Obrazy také občas vyšívá; jsou jí pak příjemné na omak. Ráda se zaměřuje na detaily a její kresby mají expresivní styl. Jediné, čemu se vědomě spíše vyhýbá, jsou figury. Na ty je pro změnu expert její otec, pedagog a přední český ilustrátor Boris Jirků, jenž vytvořil například ilustrace na obal Bulgakovova románu Mistr a Markétka. „Markétka je inspirovaná mojí maminkou,“ podotýká Adéla.

Ilustrace Adély Marie Jirků z českého překladu románu Taková je Sarah|foto:Nakladatelství incipit

Ačkoliv jako děcko pobíhala po ateliéru, kde její otec učil, ji to k figuře netáhlo. „Mě baví zachycovat emoce tady a teď, nebaví mě trénink, který dobře nakreslená figura potřebuje. Ale máme v rodině dlouhověkost, tak třeba se to časem zlepší.“ 

Tehdy si mezi nahými modely a mladými studenty umění představovala, že jednou bude jako Jan Amos Komenský: Zašitá ve svém poustevnickém ateliéru. Tuhle myšlenku naštěstí naplnila jen částečně. Jak ve Vizitce řekla, sama nemá tendenci se „někam cpát“, vždy čeká, až ji druzí pozvou vystavovat anebo ji vyzvou k ilustrování. Tak k ní přišla například nabídka tvorby plakátu pro koncert její oblíbené zpěvačky Katarzie, ilustrace k českému překladu tísnivého francouzského románu Taková je Sarah, nabídka vyšívaného kalendáře pro japonský obchod Postolka anebo práce na ilustraci pro vydání Všeobecné deklarace lidských práv v nakladatelství 65. pole.