Povinná četba, slohové práce nebo pravopis. Hodiny českého jazyka a literatury na školách jako strašák v rozvrhu

Jazykovědec Martin Prošek|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Na jednom osmiletém gymnáziu v Praze jsme si povídali se sextány o tom, co je při hodinách češtiny stresuje. Shodli se, že četba k maturitě, psaní slohových prací na čas a na témata, která je nezajímají, „chybná“ interpretace textů, nadbytek mluvnice, ale třeba i pravopis. Žáci mají obecně obavu ze selhání, z trapnosti, z neúspěchu.

…A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě…
Karel Čapek

Je evidentní, že ve třídě, kde chybovat bude normální, kde hledání pravdy se stane kolektivním dobrodružstvím a kde budou mít všichni právo na vlastní postoj (a jeho případnou proměnu v čase), se pozitivní vztah k předmětu a posléze i k českému jazyku a třeba i ke knihám vybuduje s větší pravděpodobností než v prostředí strachu.

Lektorka tvůrčího psaní, novinářka a spisovatelka Dana Emingerová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Postřehy žáků jsme rozdělili do pěti témat, na která pak vždy reagovala učitelka češtiny z osmiletého gymnázia a ZŠ Jitka Doležalová a námi oslovený odborník. V seriálu se tedy potkáme s nakladatelkou a básnířkou Annou Štičkovou (maturitní kánon), se socioložkou Magdalenou Gorčíkovou (čtenářství), s psycholožkou Galinou Jarolímkovou (mluvené projevy), s lektorkou tvůrčího psaní Danou Emingerovou (slohy) a s jazykovědcem Martinem Proškem (mluvnice a pravopis).

Hledání cesty k češtině a k výuce českého jazyka a literatury je trvalá práce. Cesta, na níž se všichni shodnou, asi k nalezení není, ale i ono hledání je dobré.