Kde domov můj? Historička umění a varhanice Iva Rosario vypráví o svém životě i putování světem

Narodila se moravským rodičům, kteří byli nuceni pro své pevné křesťanské a demokratické přesvědčení opustit svou milovanou vlast po „vítězném únoru“. Otec se skrýval v lesích, jeho žena mu v noci na tajné znamení nosila jídlo, ,,kruh“ se stahoval, a tak nebylo nač čekat. Pomýšleli na Ameriku, ale osud je nasměroval do Austrálie. Jejich začátky byly krušné, neovládali jazyk, nebyli zvyklí na vedra, za první výdělek si koupili lžíci, hrníček, talíř…

Narozenou dcerku ukládali – místo do kolébky – do krabice. Za nějaký čas si postavili domeček, dokonce s kapličkou, rodina žila křesťanstvím, českou kulturou, zvyky, literaturou, historií, hudbou, nadaná dcera byla Češka s patřičnou podobou příjmení – Kučíková. U rodičů byli hosty všichni Češi, kteří v Austrálii žili či vystupovali: Smetanovo kvarteto, klavírista Rudolf Firkušný, zakladatel Černého divadla Jiří Srnec…

Čtěte také

Život jako příležitost učit se a poznávat něco nového, nejen v hudbě. Poslechněte si Osudy cembalistky Giedré Lukšaité–Mrázkové

Iva Kučíková vystudovala historii umění, pedagogiku a také varhany. A na vysoké škole se poznala se svým celoživotním partnerem. Po třech měsících byla svatba, i když se rodiče dlouho nemohli vzdát představy českého partnera pro svou dceru. Disertační práci psala Iva Rosario o Karlu IV. – to až v době, kdy se po sametové revoluci mohla konečně podívat s rodiči do Československa. Pro jejího otce to byla cesta po velmi dlouhé době první, ale také poslední.

Svou práci o Karlu IV. psala i v Honkongu a v Tokiu, kam následovala svého muže. O publikaci projevilo zájem anglické vydavatelství a vydalo ji pod názvem Art and propaganda: Charles IV of Bohemia, 1346–1378.

A opět Ivin muž to byl, kdo navrhl, kde budou žít v důchodu. Vybrali si Prahu, Královské Vinohrady, kde paní Iva ,,varhaničí” a kde také se svým mužem a přáteli založila festival Nedělní hudba v kostele sv. Ludmily.