Neexistuje na scéně nadechnutí, aniž bychom já nebo diváci věděli proč, říká herečka Alexandra Myšková

Alexandra Myšková (*1922), ve filmu a na divadle známá jako Saša, pochází z Prahy, kde také vystudovala Státní konzervatoř (1941). V rozhlasovém vzpomínání říká, že „divadlo, to byla pro mě asi do dvanácti let opera“. Dodnes se vyznává z lásky k Prodané nevěstě.

Své první představení – Román lásky a cti, dramatickou montáž z dopisů Karoliny Světlé a Jana Nerudy – odehrála v Divadélku pro 99 na Národní třídě a hrála zde i za okupace. Po válce krátce účinkovala ve Studiu Národního divadla, poté působila v Realistickém divadle. „Prožila jsem tam asi nejšťastnější období a zahrála si svou vysněnou roli – Stázku ve Šrámkově Létě. Ale láska to byla spíš ještě víc ke Šrámkovi, toho miluju celý život a vracím se k němu,“ říká Alexandra Myšková v pořadu.

Nakonec se stala členkou hereckého souboru Městských divadel pražských (1950–1970). Z jejích rolí na divadle lze připomenout hry Komedie plná omylů, Gazdina roba, Ivanov, Vajíčko, Fyzikové nebo Slečna Maličevská. Po komunistickém převratu však ideologie pronikala i do divadel čím dál víc, a poté, co měla A. Myšková hrát roli ve hře Boženka přijede (Boženka byl traktor...), zvolila raději těhotenství.

V roce 1961 začala vyučovat na DAMU. V Osudech hovoří o tom, že stála například u počátků herecké dráhy „skvělého chlapečka“ Viktora Preisse nebo že dodnes vzpomíná na talentovanou herečku Kláru Jernekovou.

Jako pedagožka vycestovala na konci 60. let pohostinsky se svými studenty do Norska a krátce poté dostala nabídku v Oslu vyučovat. Už se dvěma syny se do Norska vypravila, původně na rok. Po půldruhém roce však ministerstvo vnitra vyžadovalo, aby si přijela osobně pro prodloužení pasu. To vzhledem k poměrům v Československu odmítla a byla prohlášena za emigrantku.

Norsko ji přijalo skvěle, brzy začala pracovat pro rozhlas, pro norské posluchače zdramatizovala Čechova, Turgeněva, Čapka. Pak prý „zatoužila vidět“ tato díla také na jevišti a začala se věnovat divadelní režii. 

Za Turgeněvův Měsíc na vsi dostala cenu kritiků a za svůj celoživotní přínos pro norskou kulturu byla odměněna Řádem krále Haralda V. To bylo Alexandře Myškové sedmdesát let. Krátce poté, co přestala učit na divadelní škole, dostala nabídku, aby vyučovala herectví na Muzikálové a taneční akademii, kde s nadšením setrvala mnoho dalších let.