Béla Hamvas: Kapka zatracení

Béla Hamvas (1897–1968) se po druhé světové válce snažil seznámit maďarskou veřejnost se vším významným, co se na poli světového myšlení objevilo za posledních padesát let. Ve svém převážně esejistickém díle, jež má pozoruhodný tematický rozsah, usiloval o hledání univerzality, která se nedefinuje jako protiklad jiných směrů, nýbrž stojí nad nimi. 

Na podnět marxistického filozofa Györgye Lukácse byla proti Hamvasovi zahájena kampaň pro „nejasnost“ a „mystičnost“. Osočování vyvrcholilo v roce 1948 ztrátou zaměstnání a zákazem publikační činnosti.

Samota s půstem je magický stav. Zpravidla se to neví. Malé duše a bojácní snášejí zbožné dny půstu se závratí jako nepochopitelný trest a myslí přitom neustále na jídlo. Ve vězení je úplný půst nebo půst o chlebu a vodě považován za týrání. Přitom původně ho zákon nařídil proto, aby vězni dal během půstu příležitost k hlubšímu nahlédnutí.

V eseji s názvem Kapka zatracení se autor zamýšlí nad svou zkušeností s půstem, samotou a vlastním prožitkem „temného roku“ – odpovědi na otázky po smyslu temných událostí hledá u mystiků.