Ivan Sergejevič Turgeněv: Rozjímání o životě a smrti, světě a člověku

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883) pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě a Berlíně, kde dosáhl titulu magistra filozofie. Patřil k liberálním představitelům ruské literatury 19. století.

V roce 1852 byl nakrátko uvězněn po uveřejnění nekrologu na N. V. Gogola. Po propuštění musel téměř dva roky strávit ve své vesnici pod policejním dohledem. Od druhé poloviny čtyřicátých let pobýval často ve Francii, kde se stýkal s francouzskými spisovateli (např. Gustavem Flaubertem, Emilem Zolou). Usiloval o sbližování ruské a evropské kultury.

Logo|foto:Český rozhlas

Básně v próze Ivana Sergejeviče Turgeněva vznikaly na sklonku jeho života, kdy byl smrtelně nemocen, v letech 1877 až 1882. Podávají svědectví jeho rozjímání, úvah, vzpomínek a lyrických vnuknutí chvíle. Jejich cyklus, obsahující jedenapadesát básní, vyšel za Turgeněvova života jen jednou.

Druhá řada básní v próze, další padesátka, se zachovala v sešitě, do kterého si autor zapisoval svá díla nanečisto. Po Turgeněvově smrti byly uveřejněny jen některé z nich, v úplné podobě jsou uloženy v rukopisné sbírce Národní knihovny v Paříži.